Hluboké kořeny zavináče

Prastarý znak
Prvopočátky jeho dějinné linky se datují zhruba do šestého až sedmého století našeho letopočtu, kdy se latinští lingvisté rozhodli zkrátit slůvko „ad“ (význam: u, do, ke). Udělali to jednoduše: prostě zkombinovali písmenka „a“ s „d“ do jednoho znaménka.

Italští historici našli dokumenty ze čtrnáctého století, kdy @ představoval míru kvantity. Symbol se vyskytnul také v latinsko-španělském slovníku z patnáctého století, kde pro změnu supluje měřidlo váhy.

Snadná cesta k emailu
Za dalších několik set let se symbol začal používat ve významu „za cenu“. To už ale nechybělo mnoho a dostal se na klávesnici psacího stroje společnosti Underwood z roku 1885. Od té doby už chyběl jen zřídkakdy.

Jednoho dne roku 1971 přemýšlel počítačový inženýr Ray Tomlinson nad tím, co by použil do úplně první e-mailové adresy. Po třiceti sekundách usilovného uvažování měl jasno. Jméno recipienta a místo internetové lokace oddělí symbolem @.

Potřeboval takový symbol, který se neobjevoval v žádném jméně, ale zároveň byl dostatečně známý a všudypřítomný.

Rozličné významy
Když se zamyslíte nad tím, proč se @ u nás říká zavináč, možná dojdete k otázce, jak se mu asi říká jinde na světě.

V Jižní Africe to znamená „opičí ocas“.
V Bosně a Hercegovině, Srbsku a Chorvatsku je to „bláznivý“.
V Dánsku mají hned několik výrazů, například „sloní chobot“ nebo „prasečí ocas“.
Ve Francii to znamená „malý hlemýžď“.
V Řecku tomu říkají „malá kachna“.
V Maďarsku mají název „červ“.
V mandarínské Čínštině to znamená „myší znaménko“.
Rusové pro to mají výraz „malý pes“.
V Thajsku nemají žádný přesný název, ale často tomu říkají „třesoucí se červí znak“.
Turci používají pro změnu „ucho“.