Historie snowboardů: jaký byl pravěk prken?

Těžko hledat dynamičtější zimní sport, který by na sebe navíc vázal vlastní subkulturu. Bude to znít jako klišé, ale snowboarding je jedním z velkých fenoménů moderního světa. Kdo nemá prkno a v návaznosti na něj i patřičné návyky, obstojí v málokteré partě.

Začátky byly krušné

Začátky tohoto sportu však byly, jak už to tak bývá, úsměvné. Pomineme-li hledání prapředků několik tisíc let v minulosti podle nástěnných maleb v dnešním Švédsku a Rusku, dostaneme se až na počátek první světové války.

V roce 1914 absolvoval Toni Lenhardt alpskou projížďku na tzv. „monogliteru“, který dnešní snowboard připomíná asi tolik jako první letadlo současné Boeingy.

Válečná a poválečná léta pochopitelně přinesla jiné starosti než zvelebování podivného prkna, na kterém se dá sjíždět sníh. Až v roce 1929 si M.J. Burchett vyřízl širokou dřevěnou lyži, prádelní šňůrou k ní připevnil svá chodidla a s hurónským křikem se pustil ze svahu.

Přímý předchůdce: prkno pro děti
Burchett nejspíš nedopadl nejlépe, protože cesta ke třetímu milníku byla ještě delší než ta od prvního ke druhému. Roku 1965 spojil Sherman Poppen dvě lyže v jednu, na příď přivázal provázek, kterým se výtvor kormidloval a následně ho daroval své dcerce Wendy.

Nutno mu přiznat velkou odvahu, ale také prozíravost. Reakce přátel a vůbec všech svědků netradičních jízd byla veskrze kladná. To vedlo Poppena k patentování tzv. Snurferu o rok později. Veškerá práva pak skoupila kuželkářská společnost Brunswick, ale Poppen se na vývoji Snurferu nadále podílel. Od roku 1968 mimo jiné organizoval závody v této netradiční sportovní disciplíně.

Léta páně 1972 si nového sportu povšiml opravdový fachman Jake Burton. Coby nadšený lyžař a surfař v jednom okamžitě rozpoznal jeho potenciál. Účastnil se celé řady závodů a přišel na to, že by se jezdilo mnohem lépe se zafixovanými nohami.

Burton tak přišel s konceptem prvního posuvného vázání. V roce 1977 zavedl sériovou výrobu vlastních prken, která by s přimhouřenýma očima snesla srovnání s dnešními snowboardy.

To už se ale výrobě prken začaly věnovat další podnikatelé a sportovci. Dmitrij Milovich ve spolupráci se surfařem Waynem Stovekinem přišli se základem v podobě laminátové desky, kterýžto nápad si nechali záhy patentovat. Milovich si založil firmu Winterstick a začal s produkcí dvou typů snowboardů. Jeden měl kulatý, druhý „vlaštovčí“ ocas.

Skateboardista Tom Sims ke snowboardové evoluci přispěl zavedením hliníkových hran a protiskluzovým povrchem z koberce. Chuck Barfood v roce 1978 vyrobil první snowboard ze sklolaminátu.

První velký boom
Počátkem osmdesátých let se na trhu etablovalo silné trio společností Burton, Sims a Winterstick. Všechny svorně zavedly do výroby prken lyžařskou technologii P-Tex. Zatímco Burton se orientoval na alpský styl, šel Sims cestou freestyle snowboardingu a Winterstick ovládl segment freeridu.

Velké úspěchy nového sportu v Americe přiměly výrobce expandovat i do Evropy. Zdejší trh ovládla společnost HoogerBooger, která vyráběla závodní prkna s asymetrickou patou. Snowbordová škola na starém kontinentu se vůbec orientovala na alpský styl.

O rozvoj snowboardingu se hodně zasadil i Chris Sanders, který koupil firmu Snurfer a začal vyrábět snowboardy Avalanche. Již v roce 1982 mohl nabídnout tři druhy. Zásluhy na pevném plastovém vázání patří Jeffu Grellovi, který s ním vyrukoval v roce 1983.

Nadějnému rozvoji sportu házely klacky pod nohy americké pojišťovny, které ve snowboardingu viděly sebevražedný sport. V polovině osmdesátých let byla jízda na prkně povolena jen v 7% lyžařských středisek v USA. Ani evropští snowboardisté na tom nebyli jinak, a pokud dnes panuje nějaká averze lyžařů vůči prknařům, tenkrát byla nesrovnatelně silnější.

Překotný vývoj snowboardu zakončil roku 1987 Chuck Barfood výrobou double-kick prken se stejným tvarem špičky i paty. Byť stále dochází k dílčím variacím, základ zůstal dodnes stejný.

Vzhůru na ZOH!
Výbava by tedy byla, začalo se prodávat i snowboardové oblečení. Teď jen dostat nový sport do opravdu širokého povědomí. Největším milníkem v této snaze se stalo zařazení snowboardingu do repertoáru zimních olympijských her. V roce 1994 v norském Lilehammeru šlo zatím jen o ukázkovou disciplínu, o čtyři roky později se ale už závodilo na U-rampě i v obřím slalomu, a to jak mezi muži, tak ženami.

U nás se první prkna začala objevovat na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Prakticky ve všech případech byly sestaveny svépomocí se zdrojem inspirace v pašovaných zahraničních časopisech.

Mezi průkopníky českého snowboardingu L.Váša, V. Rys, bratři Včelákové či I. Pelikán. Roku 1984 se uskutečnil první závod v Perninku v Krušných horách. O rok později se na stejném místě pořádalo mistrovství Československa.

Snowboarding se velice rychle stal jedním ze sportů, které v moderním světě udávají tón. Dokázal se popasovat s oblibou lyžování a v posledních letech ho dokonce nevybíravě vytlačuje ze světel pomyslných reflektorů. Jak daleko to ještě půjde? Snowboarding má rozhodně dostatek sil k dalšímu růstu!