Úspěchy i nezdary československé historie

Zajímavý výzkum provedla pro Českou televizi agentura Median, která v průběhu září a října loňského roku oslovila přes 1000 respondentů různých věkových kategorií. Hlavním tématem výzkumu bylo zhodnocení etap české a československé historie z pohledu dnešních lidí, kteří se výzkumu účastnili. Jak výzkum dopadl a co si dnešní populace myslí o naší historii?

Hodnocení historických etap

Jako klíčová historická období našich dějiny byly vybrány následující etapy: První republika (roky 1918–1938), období kolem 2. světové války (roky 1938–1948), padesátá léta komunismu (roky 1948–1960), šedesátá léta a pražské jaro (roky 1963–1968), normalizace (roky 1970–1989), porevoluční období a transformace (roky 1989–2003) a současnost (od roku 2004).

Tyto etapy lze bez většího přemýšlení jednoduše rozdělit na kladné a záporné, v souvislosti s vývojem dějinné situace u nás. Prvenství mezi nejlépe hodnocenými etapami získalo období první republiky se 72 %, těsně za ním následovalo shodně období transformace po roce 1989 a současnost, tato období získala shodně po 70 %. Naopak nejhůře dopadlo období okolo 2. světové války a 50. let, což se dalo vzhledem k historické situaci předpokládat. Na pomezí stojí šedesátá létá a pražské jaro. Toto období je z větší poloviny hodnoceno pozitivně, lidé tak oceňují tehdejší snahy o částečné uvolnění komunistického režimu.

Hodnocení významných politických osobností naší historie

Do skupiny předních osobností české a československé historie výzkum zařadil převážně významné hlavy státu, tedy prezidenty a ministry, v čele s prvním československým prezidentem T. G. Masarykem. Ten také obdržel nejvíce pozitivních hlasů – až 82 %, přičemž bývá pozitivně hodnocen i největšími kritiky, mezi které se řadí převážně voliči KSČM a SPD. I tak v jejich očích dosáhl úctyhodných 70 % kladného hodnocení. Lidé mu připisují zásluhy hlavně v oblasti vzniku a rozvoje Československa, oceňují jeho lidskost, politickou obratnost, pracovitost a cílevědomost. V neposlední řadě zmiňují jeho charisma, díky kterému si získal mnoho stoupenců. Malé procento jeho kritiků naopak upozorňuje na jeho elitářství a vystupování proti dělnictvu.

Hodnocení osobnosti Václava Havla se sice nevyrovná Masarykovu, přesto jej společnost vnímá hlavně ve větších městech pozitivně, celkově dosáhl 68 % oblíbenosti. Nadšení pro něj výrazně snižuje názor voličů KSČM a SPD, kteří jej oceňují z pouhých 23 %, u ostatních stran se Havel těší oblibě mezi 70 – 90 %. Starší generace se vyjadřuje kladně také k osobnostem Edvarda Beneše a Alexandera Dubčeka, oba získali kolem 60 %, mladší generace u nich si svým hodnocením není příliš jistá.

Jako absolutně negativní hrdiny našich dějin vnímá společnost osobnost Klementa Gottwalda a Gustáva Husáka, u kterého se tak vnímání současné české společnosti razantně liší od našich slovenských sousedů. Je totiž s podivem, že právě u nich se Gustáv Husák dostal až mezi 10 nevýznamnějších osobností v anketě Největší Slovák, která právě na Slovensku probíhá. Vedle takových jmen jako M. R. Štefánik nebo Ľudovít Štúr tak bojuje o tento titul také bývalý komunistický prezident, podporovatel tvrdé linie autoritářského režimu. U současných politiků Miloše Zemana a Andreje Babiše se společnost silně rozděluje na sympatizanty a odpůrce, v závislosti na aktuálních volebních preferencích. Kromě výše zmíněných osobností v přehledu ještě figuruje Emil Hácha, u kterého sice převažuje negativní hodnocení, avšak až 23 % respondentů nevědělo, jakým způsobem tuto osobnost ohodnotit, a Václav Klaus, u kterého jsou výsledky téměř přesně padesát na padesát.

Hodnocení klíčových rozhodnutí v našich dějinách

Za zlomové okamžiky, které sehrály v našich dějinách klíčovou roli, byly vytyčeny následující oblasti: Rozdělení Rakouska-Uherska a vznik Československa v roce 1918, podvolení se tzv. Mnichovskému diktátu v roce 1938, odmítnutí pomoci Západu a orientace na Sovětský svaz po roce 1945, rozdělení Československa v roce 1993, privatizace státního majetku tzv. velkou kuponovou privatizací (1993-98), vstup do NATO (1998) a vstup do EU (2004).

Nejvíce pozitivních hodnocení získala etapa vzniku samostatného Československa, kterou považuje za správné rozhodnutí 71 % lidí. Pozadu nezůstává ani naše členství v mezinárodních organizacích, kde vstup do NATO hodnotí pozitivně 69 % lidí, vstup do EU pak o 5 % lidí méně. Zajímavý pohled přinesl názor lidí na rozdělení Československa v roce 1993, správný byl tento krok pouze pro 40 % dotazovaných, ostatní jej hodnotí a vnímají spíše negativně. Zbývající rozhodnutí jsou v našich dějinách považována za rozhodně nesprávná, neuznává je ani čtvrtina respondentů. Největší rozdíly mezi hodnocením lze vypozorovat mezi generacemi, například ke vzniku republiky jako ke správnému kroku se vyjadřuje 79 % nejstarších dotázaných, avšak jen 52 % mladých lidí okolo 18 let. U vstupů do mezinárodních organizací si lze všimnout rozdílného hodnocení podle vzdělání. Vysokoškoláci je hodnotí kladně v průměru 80 %, lidé bez maturity vyjadřují svůj souhlas jen v 55 %. Zde je ovšem třeba podotknout, že dříve měl vysokou školu každý desátý, dnes ji má každý, kdo chce, nároky na studenty šly razantně dolů. Získaný titul tedy reálné vzdělání člověka dnes už příliš nevystihuje.