Právo na smrt. Jak ho řeší jednotlivé evropské země?

V současné době nalezneme téměř v celé Evropě legálně uznané právo na smrt. Kromě eutanazie v pravém slova smyslu existují i jiné cesty zmírňující utrpení a přinášející vysvobození nevyléčitelně nemocným.

Asistovaná sebevražda

Vůbec prvním státem, který právo na smrt legalizoval a začal aplikovat, bylo již v roce 1942 Švýcarsko. Zavedlo pojem asistovaná sebevražda, tedy sebevražda vykonaná za asistence jiné osoby. Asistence může mít různé podoby, nejčastěji je tím myšleno obstarání a příprava látky či vybavení, které po požití či aplikaci způsobí zástavu srdce. Podstatou asistované sebevraždy je způsob podání, které musí provést sám pacient – např. vypít připravený nápoj nebo aktivovat zařízení, které mu látku do těla vpraví. Asistovaná sebevražda se v současnosti kromě Švýcarska provádí legálně také v Německu a Nizozemí, kde fungují specializované kliniky zajišťující veškeré potřebné služby, např. Dignitas, SterbeHilfeDeutschland či Final EXIT.

Eutanazie

Pojem eutanazie je vysvětlován jako usmrcení na žádost, či usmrcení se svolením, které na rozdíl od asistované sebevraždy provádí lékař. Ten podá pacientovi intravenózně smrtící látku, která rychle a bezbolestně přeruší jeho život.

Jako první schválilo zákon o eutanazii a asistované sebevraždě v roce 2002 Nizozemí. Bylo vůbec první zemí, ve které bylo lékařům beztrestně umožněno pomoci pacientovi spáchat sebevraždu za předpokladu, že je nevyléčitelně nemocný, trpí nesnesitelnými bolestmi a již několikrát o tuto službu žádal. Žádost musela být posouzena a schválena ještě další lékařem. Po dvou letech zavedlo Nizozemí také dodatek zahrnující dětské pacienty. V roce 2003 se k Holandsku připojila s legalizací eutanazie Belgie, pro nezletilé byla však umožněna až v roce 2016. Lucembursko povolilo eutanazii v roce 2009, a to pouze pro dospělé osoby s nulovou šancí na zlepšení jejich zdravotního stavu. Ve Švýcarsku došlo vedle legalizace asistované sebevraždy také k legalizaci eutanazie, povolené je zde i přerušení lékařské péče.

Přerušení péče

Někdy bývá nesprávně označováno jako pasivní eutanazie, avšak odkazuje na právo pacienta odmítnout léčbu nutnou k zachování jeho života. Nejčastěji při odmítnutí lékařské péče dochází k odpojení plicního ventilátoru nebo přerušení podání umělé výživy nemocné osobě. Tuto možnost legalizuje v roce 2005 Francie, dále v roce 2010 Německo, Rakousko i Finsko. Ve Velké Británii je od roku 2002 legální přerušení léčby a za určitých podmínek také asistovaná sebevražda, v Dánsku, Maďarsku, Norsku, Španělsku a v České republice může nemocný odmítnout léčbu či terapii. V Portugalsku sice není povolena aktivní eutanazie, avšak u zoufalých případů může etický výbor rozhodnout o zastavení srdeční činnosti.

Ilegální tak zůstává právo na smrt v jakékoliv podobě pouze v Irsku a v Itálii, ačkoliv i zde jsou již vyvíjeny silné iniciativy k řešení této otázky.