Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Joseph Merrick / foto: Volné dílo

Lidské panoptikum aneb přehlídka rozličných abnormalit a bizarností

Lidé zatíženi určitým handicapem byli ve své době vyhledávanými atrakcemi, na které se stály dlouhé fronty. Senzacemi byly přehlídky či cirkusová vystoupení lidí s anomáliemi, jejichž zaměstnavatelé si na lidské odlišnosti postavili výhodný byznys.

V současné době prosazují ochránci zvířat radikální zákaz vystupování a drezúru cirkusových zvířat. Pokud bychom však zašli dál do minulosti, zjistili bychom, že součástí cirkusových představení nebyly vždy jen akrobatické kousky lvů, tygrů a slonů, ale že nejvíce pozornosti kdysi přitahovali lidé, které příroda poznamenala nějakou tělesnou anomálií či deformací. K vidění tak byla siamská dvojčata, lidé bez končetin, liliputáni, lidé se vzrostlým parazitickým dvojčetem, kteří šokovali dvojnásobným počtem končetin, i lidé postiženi různými jinými druhy genetických mutací.

 

Význam lidských panoptik

V tzv. freak shows, jak se později tyto přehlídky nazývaly, mezi hlavní atrakce patřil například sloní či lví muž, živoucí kostra nebo čtyřnohá dívka. Freak Shows byly rozšířeny mezi 16. – 19. stoletím hlavně v Anglii a Spojených státech amerických, největší popularity dosahovala panoptika za viktoriánského období v Anglii. Ač mnozí odpůrci panoptik poukazují na nemorálnost těchto výstav, ve své době mělo zpřístupnění a seznámení veřejnosti s lidským handicapem také své pozitivní stránky. Návštěvníci díky nim poznávali osobní příběhy těchto lidí a přestávali vnímat osoby s postižením jako něco podřadného, což vedlo ke snížení jejich diskriminace.

 

Sloní muž dodnes inspiruje spisovatele i filmaře

Jednou z nejznámějších postav vstupujících nejprve v Anglii a později po celé Evropě byl jistý Joseph Merrick. Narodil se s těžkými tělesnými deformacemi, kvůli kterým si v dětství i v dospívání prošel doslova peklem. Neustálý posměch, bití a šikana ho donutily v sedmnácti letech utéct do sirotčince, kde však dostal nápad, jak na svém postižení vydělat. Vystupoval v kabaretní show, dokud ho při jednom z evropských turné neokradl jeho vlastní manažer o všechny úspory. Joseph se poté jako chudý muž vrátil zpět do Anglie, kde také v pouhých 27 letech zemřel. Jeho smrt je dodnes záhadou. Vypráví se, že kvůli váze vlastní hlavy musel spát v sedě, když však jednou zkusil spát vleže, jeho hlava se mu zvrátila dozadu a zlomila mu vaz. Dodnes si odborníci nejsou jisti, co stálo za jeho onemocněním. Jedna z teorií se přiklání k neurofibromatóze, jiná poukazuje na Proteův syndrom, někteří odborníci jsou dokonce přesvědčeni, že šlo o kombinaci obou onemocnění. Příběh Sloního muže inspiroval řadu spisovatelů, dramatiků i filmařů. Mezi nejznámější patří celovečerní film Sloní muž režiséra Davida Lynche z roku 1980.

Siamská dvojčata mnoha podob

Přehlídka siamských dvojčat patřila mezi nejnavštěvovanější vystoupení. Ať už se jednalo o dvě osoby spojené v jednom těle, případně některé anomálie, jako byla například čtyřnohá žena Josepene Myrtle Corbin, která se narodila s vrostlým parazitickým dvojčetem. Vypadla, jako by jí z břicha vyrůstalo ještě jedno tělo s pasem a dvěma nohama, se kterýma mohla Josepene vědomě pohybovat. Zajímavý je také příběh siamských sester Josefy a Rosa Blazeh. Dvojčata vystupovala s cirkusem po celém světě, dožila se 44 let a Rose se dokonce podařilo porodit zdravého syna. Opakem siamských dvojčat pak byla dívka Aloisa Wagner. Ta se narodila se vzácným terta-amelia syndromem, který se vyznačuje tím, že postiženému chybí všechny čtyři končetiny. Aloisa však brzy poznala, jak na svém handicapu profitovat, zvolila si umělecké jméno Violetta a vystupovala jako zpěvačka v zábavním parku. I přes svůj handicap byla velmi samostatná, předměty ovládala ústy, uměla se obléct, učesat a dokázala se i pohybovat poskakováním po spodní části trupu.

 

Další slavné postavy panoptik a cirkusových estrád

Muž se lví tváří nebo také muž vlkodlak byla další z lahůdek dřívějších panoptik. Lidé s tímto syndromem trpěli tzv. hypertrichózou, což je vzácný druh onemocnění, při kterém jim vyrůstá husté ochlupení na netypických místech jako například na nose, na čele i na očních víčkách. "Živoucí kostra" bylo umělecké představení nejhubenějšího muž světa, jehož představitel Isaac Spraque vážil ve svých 44 letech pouhých 19,5 kg. Známé jsou i celé rodiny, které hromadně předváděly genetické mutace děděné z generaci na generaci. Mezi nejznámější patřila Humří rodina s prsty ve tvaru klepet nebo Rodina panenek, ve které žádný z členů nepřekonal výšku 145 cm.

Lidské panoptikum aneb přehlídka rozličných abnormalit a bizarností

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!