MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

10. března 1909 se v Holandsku narodil Gerard Croiset. Svými jasnovidnými schopnostmi změnil mnoha lidem život. V dobrém i špatném smyslu. Ke svým zvláštním schopnostem s největší pravděpodobností přišel poté, když se jako dítě málem utopil. Snad to byl nepředstavitelný strach, anebo nedostatek kyslíku, případně kombinace obojího, které měly za následek přeprogramování té části mozku, která u ostatních lidí zůstává nevyužita.

Předpovídal už jako mladý

Svou mimořádnou schopnost si začal naplno uvědomovat, když coby hodinářský tovaryš mimoděk poradil mistru hodináři, jak se do budoucna vyhnout jistým problémům. „Předpovězené skutečnosti se brzy potvrdily, což mistra překvapilo, a mladého Gerarda přesvědčilo, aby svůj neobvyklý dar dále rozvíjel. Ačkoli se původně chtěl věnovat opravám hodinových strojků, zasvětil svůj život službě veřejnosti.

Zájem jednotlivců i široké veřejnosti

Obracelo se na něj velké množství lidí nemajetných i nepředstavitelně bohatých. Do svých studií ho zvaly televize z celého světa, aby z fotek nebo předmětů skládal z mozaiky svých vizí místa, kde se pohřešovaní nacházejí. Stávalo se, že jediné, co dokázal určit, bylo to, zda dotyčný je naživu, či nikoli, což se většinou potvrdilo.

Jsou popsány případy aktivace jasnovidných schopností po zásahu elektrickým proudem. Určitě si vzpomenete na scénku z filmu Po čem ženy touží, kde roztržitému svůdníkovi Melu Gibsonovi upadne do vany fén. Jakmile se probere z bezvědomí, zjistí, že slyší, co si ženy myslí. Je to vtipné, a kupodivu ne tak docela nereálné. Ve filmu je také hezky ukázáno, že taková schopnost nemusí být vždy vítaná. Někdy dokáže dostat dotyčného „šťastlivce“ i do blázince.

Schopnost určit dalekou minulost i blízkou současnost

Vraťme se však k našemu Holanďanovi. Jako kluk jsem doslova hltal experiment, kdy Croisetovi předložili úlomek kosti. On s naprostou jistotou popsal, že se jedná o kost pračlověka, a dokonce uvedl i situaci, ve které tento náš prapředek přišel o život. To druhé samozřejmě nelze ověřit, avšak stáří úlomku bylo experimentátorům dobře známo. Croiset o ničem z toho neměl předem tušení.
V dubnu 1976 byl osloven mladým Japoncem, jehož snoubenka se ztratila. Jak tomu v takových případech často bývá, policie se neměla čeho chytit. Jasnovidec podržel v ruce její fotografii, soustředil se, a vzápětí oznámil snoubenci, že se jeho drahá nachází v jezeře. Bez známek života. Je přirozenou součástí lidské povahy v takových situacích jakékoli negativní informace bagatelizovat. Stalo se tak i v tomto případě. Mladík odmítal uvěřit. Teprve až policie, která na základě jasnovidcových indicií vytipovala správné místo, zdrcenému snoubenci oznámila, že se jeho snoubenka skutečně utopila. Na místě nalezli vše tak, jak to jasnovidec popsal.

Spolupráce na nevyjasněných případech

Croiset často spolupracoval s americkou policií, přestože tento kontinent nikdy nenavštívil. Nejúspěšnější byl v pátrání po malých dětech, možná proto, že moc nechybělo, aby odešel z tohoto světa velmi brzy. Výsledky jeho předpovědí byly často smutné, avšak alespoň nějaká jistota je pro pozůstalé vždy lepší než žádná. Díky Croisetovi se podařilo nalézt či usvědčit mnoho pachatelů, kteří by jinak zůstali nevypátráni a nepotrestáni, neboť tradiční kriminalistika byla v koncích.  

Výhody i úskalí jasnovideckých schopností

Možná si právě říkáte, že by nemuselo být vůbec špatné být vybaven jasnovidnými schopnostmi. Některým z vás se dokonce stalo, že jste dopředu věděli, jak něco dopadne. Mohlo se jednat o zdánlivou maličkost – anebo i o smrt někoho známého.  Povzbuzeni úspěchem jste to zkusili znovu, zcela vědomě, ale najednou to nešlo. Přesto existuje relativně mnoho lidí, kteří se s vizemi setkávají mnohem častěji. Pro mnohé z nich je však tato schopnost spíše prokletím: Vidí události a lidi, kteří s nimi nemají žádnou souvislost. Často se jim neodbytně vtírají do mysli, doslova je pronásledují v jejich běžném životě, aniž by se tomu mohli jakkoli bránit. Někteří z toho doslova zešílí a poté jsou zavírání do blázinců. Nemají sílu vzdorovat přívalu nevyžádaných informací. V kontextu takových skutečností si člověk uvědomí, jakým darem může být sladká nevědomost.  

Není nemožné naučit se vidět věci skryté. Stačí na to pár týdnů či měsíců specifického duchovního tréninku. Daleko těžší, než tyto schopnosti vyvolat, je umění je na povel vypnout. Gerardu Croisetovi se to dařilo.  Navzdory obrovskému množství odpovědí obdržených doslova z ničeho, zůstal až do své smrti v 71 letech duševně zdráv. Právě zmíněné duchovní cviky mohou být spouštěčem dosud spící duševní nemoci s fatálními následky pro jednotlivce. Každý psychiatr vám poví nejméně o jednom takovém případu. 

Co myslíte, není nakonec lepší zůstat u svého obyčejného života v bezpečí každodenní šedi a blahé nevědomosti?!