MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Thanatologie ve světě zvířat

Řecký bůh smrtelného spánku a smrti Thanatos se stal předobrazem mezioborové vědy thanatologie, která se zabývá tématikou umírání a smrti nejen u lidí, ale také u dalších živočichů. Své poznatky shromažďuje z oblastí sociologie, biologie, antropologie, filozofie a lékařství. Srovnávací thanatologie se zabývá užší otázkou, jakým způsobem reagují zvířata na smrt jedince vlastního druhu. Do popředí se v této oblasti dostává otázka, zda zvířata prožívají smutek nad svými zemřelými druhy a jakým způsobem.

Vnímají zvířata smrt jako lidé?

U většiny zvířat platí, že smrt nevnímají stejně jako lidé. Člověk rozumí tomu, že každý z nás nakonec zemře po selhání životních funkcí a že se jedná o nevratný proces, přičemž zemřelý již necítí ani nemyslí. Zvířata takto nepřemýšlejí a ve většině případů o své zemřelé druhy dál nedbají. Existují však velmi zajímavé výjimky.

Straky a krkavcovití konají pohřby

Profesor ekologie a evoluční psychologie Marc Bekoff ve své penzi intenzivně pozoroval, jak se chovají straky ke svým uhynulým jedincům. Ve svých pozorováních zaznamenal něco, co bychom mohli nazvat pohřebním obřadem. Na mrtvolu straky mají ostatní straky tendenci pokládat trávu, listy a jiné rostliny. Straky také u mrtvoly chvíli postávají v podivném rozpoložení. Obecně krkavcovití jsou ke svým zemřelým oproti jiným ptákům velmi pozorní. Krkavci, vrány, straky či sojky v případě, že naleznou mrtvolu svého druhu, přivolají na ono místo i další jedince z blízkého okolí. Ovšem více než o pohřeb v našem slova smyslu se jedná o snahu získat z okolí co možná nejvíce informací. Živí ptáci zjišťují a ověřují hrozby blízkého okolí, které zřejmě vedly k uhynutí jedince z jejich hejna. Ptáci se poté místu, kde došlo k uhynutí, vyhýbají a tráví zde méně času krmením.

Primáti nosí mrtvé mládě řadu měsíců

Patrné emocionální projevy vůči mrtvým jedincům zachycuje věda zejména u kytovců, slonů či primátů. V popředí zde stojí reakce mezi matkou a potomkem. Například sloni se snaží mrtvé mládě neustále pobízet k postavení se na nohy, delfíni chtějí udržet svá mrtvá mláďata při hladině nebo šimpanzi svá mrtvá mláďata nosí někdy i ještě řadu měsíců po smrti v značném stavu rozkladu, přesto ho ještě chrání a čistí mu srst. Tito jedinci jsou poté také méně aktivní, často se chovají konfliktně, nebo naopak se snaží přehnaně zapojit mezi větší počet členů tlupy. Mláďata taktéž reagují na ztrátu matky neaktivitou, až by se dalo říci depresí. Neschopnost se vyrovnat se ztrátou pečující matky vede v řadě případů k brzké smrti.

Emocionální otřesy ve světě zvířat

Z výzkumů vyplývá, že na smrt nejprudčeji reagují savci, kteří mezi sebou vytvářejí dlouhodobé a osobité vztahy. Prudší reakce na smrt blízkého jedince je úzce spjatá s životem v sociální skupině a souvisí s vývojem mozku, který se profiluje na udržení sociálních vazeb a sdílenou péčí o mláďata. Nelze jasně říci, zda zvířata prožívají zármutek a dokážou truchlit, ale lze o nich vypovědět, že prožívají při smrti blízkého jedince emocionální otřes.

Zdroje:

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2022/cislo-2/truchli-zvirata.html

https://temata.rozhlas.cz/pohrebni-obrady-u-zvirat-7853458

https://www.flowee.cz/civilizace/9639-psi-truchli-pokud-v-domacnosti-umre-jiny-pes-maji-se-o-to-vic-k-lidem