Moderní přístup k výchově dětí se občas vymkne
Ve výchově dětí se za poslední roky dost změnilo. Od tělesných trestů se ustoupilo a kdo dá občas výchovné lupnutí po zadečku, ten se tím nechlubí. S dětmi se má hodně komunikovat, mluvit. Důležité je podporovat jejich osobitý rozvoj. Se vším jmenovaným se dá jedině souhlasit.
Problém nastává v momentě, kdy nám děti přerostou přes hlavu
Bohužel, a ne zřídka, se to stává. Drobeček je přeci zlatíčko, roztomilost sama. Jak roztomile si umí dupnout nožičkou, když chce místo oběda čokoládu. Jak pěkně a důrazně dokáže říct ne, je vidět, že už má svůj názor. Dětičky umíme omlouvat, ale proč? Neomlouváme pak náhodou spíše sami sebe? Tak trochu své selhání ve výchově? A je to selhání? Odpovědi nejsou jednoznačné. Záleží, z jakého úhlu pohledu se na danou věc díváme. Rodiče vidí své dítko v tom nejlepším světle. Vidí v něm osobnost, i když se zrovna vzteká. Vidí v něm andílka. Jenomže on ten ten andílek má dost často pořádné čertovské rohy.
Ve své podstatě malý tyran řídí chod celé rodiny. Rozhoduje, nebo se o to alespoň pokouší, například o tom, co se bude vařit, co se bude dělat o víkendu, co mu maminka musí koupit v obchodě, prostě tyranizuje a vládne všem.
Jak z toho ale ven?
Pokud si rodiče dokážou uvědomit, že je něco špatně, je pořád cesta, jak z malého tyrana mít znovu dítě? Hlavně je potřeba si přiznat, že ten náš maličký poklad není dokonalý. Na tom se dá stavět. A ano, je hezké dítě podněcovat k osobnostnímu rozvoji, ale všeho s mírou. Pokud ten náš prcek zlobí, je dobré mu to dát najevo. Nikdo netvrdí, že má dostat na zadek, ale chválit za zlobení, je jen rozmar dnešní doby, který balíme do kulantní bubliny s názvem dětská osobnost.
Zdroj:
https://sancedetem.cz/maly-tyran-vystraseny-rodic
Dětský tyran, nebo dětská osobnost?
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!