MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Krym – perla Černého moře. Tak se vždy o tomto poloostrově mluvilo. Jak víme, po roce 2014, kdy byl poloostrov připojen k Rusku, naše cestovní kanceláře zrušily veškeré zájezdy na Krym. Jelikož české zpravodajství se neustále hemžilo zprávami o tom, jak je Krym násilně okupován Ruskem, stejně tak jako zprávy hlavně z malých médií hovořících o opaku, rozhodli jsme se, že týden dovolené 2016 strávíme na vlastní pěst tam a prozkoumáme reálnou situaci.

Od roku 2014 se dá na Krym dostat dvěma způsoby. První je přes Ukrajinu autobusem (vlak byl zrušen), vlastním autem je to přes ukrajinské území riskantní a daleko. Je nutné si na ambasádě vyjednat povolení, které je vám ale někdy k ničemu. Prakticky, když vystojíte frontu na hranicích, ukrajinští celníci vás jako cizince nepouští dál, povolený vstup mají pouze Ukrajinci. Další možnost je letecky. Od krymské krize je ovšem hlavní letiště na poloostrově využíváno jen ruskými aerolinkami, musíte proto koupit letenku přes nějaké ruské město. Nejlepší volba je asi Petrohrad, nebo Moskva (tam si ale pohlídejte, aby letiště příletu a odletu bylo stejné). To znamená, čeká vás jeden asi dvouhodinový let a druhý tříhodinový. Z letadla uvidíte například stavbu Krymského mostu, nebo obrovské lány polí v jižním Rusku. Po příletu do Simferopolu, který je hlavním městem Republiky Krym, pravděpodobně budete chtít zamířit do některého přímořského letoviska.

Připravte se na opravdu velké návaly taxikářů, kteří vás budou chtít zavézt až na místo u moře, což může být i 200 kilometrů. Ti první jsou nejdražší a stojí asi 3000 Kč. Pak se ceny snižují až na 1500 Kč, jak se přibližujete k autobusovému nádraží. Nenechte se odradit, maršrutka (malý autobus) až do místa příjezdu stojí na jednoho asi 80 korun a cesta trvá jen o trochu déle. My jsme si zvolili přímořské letovisko Sudak, které není velké a má asi 16 tisíc obyvatel. Hlavní důvod byl ten, že tam každoročně tráví prázdniny moje bývalá ukrajinská kolegyně s manželem, i když nám bylo jasné, že jsou daleko lepší místa na poloostrově pro klasickou dovolenou, jako je Jalta, Sevastopol, Feodosia či Jevpatoria.

Hned na začátku si dejte pozor na jednu věc. V celém Krymu, na rozdíl od kontinentálního Ruska, teče z kohoutků často jen užitková voda, proto se hned vybavte balenou vodou. Pak se už můžete vydat na cestu. Krym je chudší, nežli kontinentální evropské Rusko, on byl ale i předtím chudým regionem v rámci Ukrajiny, takže se to asi jen tak rychle nespraví. Překvapí vás poměrně hodně aut na silnicích hlavního města, stejně jako cestou na východ poloostrova. Hlavní silnice do Kerče je široká a zřejmě nová, do kopců stoupací pruhy pro kamiony. Po příjezdu do Sudaku jsme litovali, že jsme si zamluvili hotel přes internet, protože podél silnice je vidět spousta lidí, kteří nabízejí levné ubytování. I tak to nebylo špatné, hotel nás stál na 6 nocí asi 5 tisíc korun pro 2. Hned první večer nás překvapilo, jak malý Sudak žije. Od hotelu vedla k moři promenáda, která byla jen pro pěší a byla doslova obležená obchody, diskotékami, restauracemi a nechyběl ani zábavní park. Rusové a Ukrajinci si potrpí na Karaoke, a tak všude zněly ruské a ukrajinské písně. Člověk si odpočinul od všudypřítomné angličtiny. Hned jsme si dali výborný šašlik a kvas a poslouchali jakéhosi Uzbeka, který zpíval píseň „Kyjevanka“. Ceny jídla jsou i u moře nízké, za šašlik nebo třeba za pizzu zaplatíte asi 80 korun, vařený kukuřičný klas přijde na 25 Kč. S pivem to je horší, ale taky se to „dá“. Nějakých 35-40 korun za půllitr Krymského, 2 deci vína stojí podobně. Potraviny jsou celkově levnější.

Druhý den jsme zkusili moře – městskou pláž. No, ideální to rozhodně nebylo, protože tam byla opravdu „hlava na hlavě“. Někomu se to líbí, ale my jsme spíše příznivci klidnějších destinací. Naštěstí, v okolí jich je dostatek.

Jelikož jsem měl v tu dobu v Sudaku onu zmíněnou známou z bývalé práce Annu, která jezdí z Kyjeva každé léto na Krym za prarodiči, domluvili jsme se, že nás vezmou s jejím manželem na jeden den do národního parku „Nový svět“ a to bylo opravdu o něčem jiném. Krásná příroda a čistá voda, málo lidí, zajímavé stezky a zákoutí.

Od našich přátel jsme se dozvěděli mnoho o aktuální situaci na Krymu. Stouply platy i ceny, takže je to víceméně jako „za Ukrajiny“, jen je lepší infrastruktura a levnější auta. O bezpečí se bát nemusíme. Město Sevastopol, které nepatří administrativně do republiky Krym, je na tom, co se týče investic nejlíp. Naši ukrajinští přátelé nám poradili, abychom si půjčili skútr a jeli se podívat na pobřeží Azovského moře, což jsme poslední den skutečně udělali. Na Krymu je asi 65 procent Rusů, 20 procent Ukrajinců a 12 procent Krymských Tatarů. Od roku 2014 je Krymská Tatarština uznána jako třetí úřední jazyk republiky Krym. Nezdálo se nám ale, že by se k nám tato 3 etnika chovala rozdílně, všichni byli příjemní a rádi poradili.

V neposlední řadě byli rádi, že vidí nějakého cizince. Počet turistů za rok 2016 sice už dosáhl úrovně z roku 2013, ale změnila se jejich skladba. 65 procent z Ruska a 30 z Ukrajiny, dříve to bylo naopak. Kromě ruských a ukrajinských poznávacích značek jsme viděli za celou dobu jen asi 10 běloruských aut a jedno z Kyrgyzstánu. Taky jedna „rarita“ – SPZ Republiky Jižní Osetie. To bylo z cizinců vše. Na mořské promenádě je možné koupit zájezd v podstatě do každého většího města, nabídka byla opravdu široká. Co nás překvapilo, byly dojezdové časy. Kerč 3 hodiny, Sevastopol 4 a půl. Na „malý“ poloostrov celkem dost.

Když to mám nějak shrnout, funguje to tam normálně. Jediné, na co si ještě dát pozor, jsou peníze. Je nutné si přivézt Rubly s sebou, protože pro zahraniční majitele Visa a Mastercard výběry z krymských bankomatů nefungují. Ledaže byste měli čínské Unionpay nebo japonské JCB platební karty. Rusové ovšem platit kartou mohli. Celkově to byla zajímavá dovolená a možnost vidět něco jiného, než se nabízí v katalozích cestovních kanceláří. Letenka cca 8 tisíc, víza 2200, ubytování na osobu 2500. 8 tisíc na ostatní náklady bohatě stačí. Jen to chce trochu plánování a cestovat „na vlastní pěst“ bez účasti cestovní kanceláře. A taky umět Azbuku, s Angličtinou tu nepochodíte a jen někteří staří lidé trochu ovládají Němčinu. Ruština je podobná, takže stačí číst text a jako Slované si sice s obtížemi, ale přeci jen budete rozumět. Pokud byste měli zájem o další zážitky, například popis cesty k Azovskému moři, nebo něco o hlavním městě Simferopolu, pište do diskuse nebo na adresu redakce magazin@libimseti.cz.

Andrea