Jak vznikla Ukrajina a proč se jí někdy říká Malorusko

Obvykle, když se nějaký text zabývá historií, popisuje většinou nejstarší doby a postupně přechází k novějším časům. Zde to uděláme naopak. Novodobá historie samostatné Ukrajiny je notoricky známá a tak půjdeme postupně hlouběji do dávných časů a začneme obdobím před rokem 1991.

Sovětské období

Ukrajina a Ukrajinci hráli v období Sovětského svazu vždy významnou roli. Nejenže se lidé z této republiky dostávali často na nejvyšší stupně sovětské politiky, z nichž Leonid Brežněv zůstal na samém vrcholu téměř 20 let, ale rovněž byla jedno z průmyslových vyspělých center státu. V období druhé světové války se někteří Ukrajinci přiklonili na stranu Němců pod vedením Stěpana Bandery a i po válce se jejich organizace nějakou dobu udržela. Na Slovensku proti nim musela zasahovat československá armáda, byli tehdy (a i dnes) považování za ukrajinské nacionalisty. Jak jdeme ovšem hlouběji do historie, název Ukrajina či přídavné jméno „ukrajinské“ se postupně vytrácí. Dokonce i Hitler je ještě občas nazýval „Malorusy“, kdežto centrální část SSSR kolem Moskvy obývali dle německých válečných plánů „Velkorusové“. Pojem Ukrajina se pro většinu jejího dnešního území používá přibližně od roku 1920, tedy ke konci ruské občanské války a vzniku SSSR. Dále do minulosti se vytrácí. Pokud si otevřete Ottův slovník naučný z roku 1911, naleznete tam pouze: „Ukrajina – viz. Malorusko“.

Konec osmnáctého až začátek dvacátého století

Kde se tedy pojem Ukrajina vzal, když se v období před sto lety a dále do historie postupně vytrácí? Toto období je pro možný vznik ukrajinského státu klíčové. V ruštině, ale i polštině je slovem „ukrajina“ nebo „okrajina“ označováno území blízké hranicím. V Ruském impériu to tak bylo po dlouhou dobu, ale i v případě Polska bylo území kolem Kyjeva vždy na okraji, pokud zrovna bylo součástí Polského státu. „Okrajinci“ nebo „Ukrajinci“ se tak nazývali lidé obývající území blízko hranic jak v polštině tak i ruštině. Navíc, v ruštině 18. Století znamenalo slovo „Ukrajinec“ prostě pohraničníka. Nicméně národnostně se obyvatelům Kyjeva a okolí říkalo Rusové. Až v roce 1795 polský spisovatel Jan Potocki vydal dílo o Sýrii, Skarmatii a Slovanech, ve kterém poprvé nazval obyvatele Maloruska Ukrajinci. A o padesát let později, ruský historik Kostomarov (ovšem odchovaný polskými pedagogy) v roce 1845 založil v Kyjevě Cirylometodějské bratrství, kroužek mladých intelektuálů, kteří poprvé v historii prohlásili, že Ukrajina není žádné Malorusko ani Rusko a na jejím území nežijí Rusové, ale zvláštní svébytný národ Ukrajinců. Součástí tohoto spolku byl i jistý Pantelejmon Kuliš, který jako první sestavil abecedu pro „maloruský dialekt“, jež později vyhlásil za svébytný jazyk Ukrajiny. Ovšem lidé v ukrajinských městech stále mluvili rusky a nechápali, proč by se najednou jazyky měly dělit. Každý trochu vzdělanější člověk tehdy věděl, že literární ruský jazyk není nic jiného, než vysoký Kyjevský dialekt ruštiny, který se průběžně šířil do všech částí ruského impéria. Ruština tedy vznikla v Kyjevě, daleko dříve, než Ukrajinština, která tu ovšem de-facto vznikla také. Proč se toto vlastně dělo? Musíme opět dále do historie.

Období rozdělení Rusi a polská nadvláda

Rusové žili na dnešním ukrajinském území už před tisíci lety, ale neměli ve vlastní zemi na růžích ustláno. Kolem bylo spousta dravců, kteří na něj měli zálusk. Jelikož ruská knížectví byla rozdrobená, žila dlouhou dobu pod nadvládou Zlaté Hordy. Po jejím rozpadu se dostala východní část Ruska pod vliv Tatarů z Kazaně, kdežto západní část pod vliv Polsko – Litevské Unie. A to přineslo i rozdělení hlavního náboženství, působícího na ruské obyvatelstvo. Zatímco východní část, kde postupně nabylo na významu Moskevské knížectví, které se Tatarů celkem rychle zbavilo, ovládla postupně pravoslavná církev, západní část byla pod vlivem polské katolické církve. A tak, aby se zabránilo národnostním problémům a nechtěnému sjednocení obou křídel ruského národa, postupně v polské části začal vznikat tlak na vytvoření národa nového, který nebude ruský. To se později v 19. století postupně i dělo. Nejen v Polsku, ale taky v Rakousku, kterému část Maloruska patřila. Rakušané dokonce podmínili v roce 1912 pomoc obyvatelům Haliče (dnes západní Ukrajina) tím, že se budou muset nazývat Ukrajinci. Obava o ztrátu území směrem do Ruska byla velká. Už jsme tedy popsali, jak vznikl pojem Ukrajina, ovšem ještě je potřeba zajít dále do historie k pochopení pojmu Malorusko.

Od Kyjevské Rusi k Ruskému Impériu

V desátém století našeho letopočtu vznikl spojením Novgorodského a Kyjevského knížectví státní útvar, který svým rozsahem zatím překonával vše, co na tehdejším území bylo. Země sama sebe nazývala „Rus“, přídavek „Kyjevská“ jí dali až historici. Hlavní město bylo v Kyjevě, kolem kterého bylo i jádrové území státu. Stát zahrnoval většinu území dnešního evropského Ruska, Ukrajiny, ale i Běloruska, malé části Pobaltí, Polska, Slovenska, Moldávie a Rumunska. Bylo to tedy velké území, ovšem proti pozdějšímu Ruskému Impériu, jehož byl Kyjev součástí, se jednalo o celkem malý stát. Jak bylo řečeno výše, Kyjevská Rus se rozpadla pod nájezdy Mongolů a ruské území bylo rozděleno. Jak ovšem postupně vznikalo Ruské impérium, bylo otázkou času, kdy se obě části sjednotí. K tomu došlo v 17. Století, tedy dávno předtím, než se poprvé objevil pojem Ukrajina. V rámci Ruského Impéria se území nazývalo „Malorusko“, neboli „Malá rus“. Ne proto, že by bylo malé rozlohou, ale spíše s poukazem na začátek ruského státu, ruské historie, kdy bylo Rusko ještě „malé“. Slovo Malorusko tedy označuje jakýsi počátek, nebo pramen Ruska, ze kterého postupně vznikly další jeho větve - „Bělorusko“ a „Velkorusko“. Na Kyjev se tedy nedá pohlížet pouze jako na hlavní město novodobé Ukrajiny, ale taky jako na „staré“ hlavní město celého Ruska. Něco, jako je Kjóto v Japonsku nebo Krakov v Polsku. Z popsané složité historie Ukrajiny je tedy pochopitelné, že někteří Ukrajinci nechtějí mít s Ruskem nic společného, další si jakoby dělají nárok na celé Rusko a jiní hovoří o potřebě oba státy zase sjednotit, protože na jejich území žije jeden národ. A co si mají myslet Rusové v Moskvě na „Velké Rusi“, nebo lidé v Minsku na „Bílé Rusi“? Jejich pradávné hlavní město je v cizí zemi. Oddělila se vůbec Ukrajina od Ruska, nebo se vlastně oddělilo „Velké“ a „Bílé“ Rusko od Ukrajiny – Malého Ruska? Jak je vidět, Ukrajina je složitou zemí, kterou nelze vidět černobíle. Bohužel, mnozí politici, a to nejen z Ukrajiny, této situace zneužívají k budování svého politického kapitálu a obchodním ziskům. Doufejme, že se tamní situace brzy normalizuje a projeví se to i na životě obyčejných lidí, kterým tyto politické hrátky pouze škodí.