Ve Švýcarsku demokracie funguje, v Evropské unii nikoliv. Proč je Švýcarsko lepší?

Kdo byl ve Švýcarsku, ví, že na mnoha místech se pomalu ani odplivnout nedá, jak je tam čisto. Švýcarské platy může závidět každá země na evropském kontinentu, stejně tak jako mírumilovnost tamních lidí, přírodu, obranyschopnost i soužití různých národů vedle sebe.

Jedna země, čtyři jazyky

Většina Švýcarů, tedy asi dvě třetiny, mluví německy. Kolem 20 procent francouzsky a 8 procent italsky. Necelé jedno procento pak mluví starobylým románským jazykem, v češtině se mu říká rétorománština. Vyskytuje se hlavně v kantonu Graubünden na východě země v odlehlých sídlech. To, že Švýcarsko má na svém území čtyři státní jazyky, místním lidem nijak nevadí. Příklad by si měly vzít zejména Litva, Lotyšsko, Estonsko a Ukrajina, které za každou cenu potírají ruský jazyk, přestože jím tam mluví většina obyvatelstva. Ale třeba i Francouzi s jejich potíráním baskického jazyka, který je oficiálním jazykem menšiny v sousedním Španělsku, kdežto ve Francii ne. Evropská unie toto jaksi přehlíží. Někdo si je prostě rovnější.

Brexit? Ani v případě tvrdého odchodu Británie z EU by se nestalo nic.

Švýcarsko je taky známé vyspělou demokracií včetně všeobecného lidového hlasování. Mluvíme o referendech. Ta jsou v této alpské zemi časté, a co se odhlasuje, platí. Nevypadá to, že by to místním obyvatelům nějak škodilo. Na rozdíl od Švýcarska, v Evropské unii se s referendy nakládá jinak. Když už k nim z nějakého důvodu musí dojít a nedopadnou podle představ, buď se opakují a po náležité mediální masáži dopadnou lépe (viz irské referendum o Lisabonské smlouvě), nebo se vůbec neberou v potaz. Tak dopadla referenda ve Francii a Nizozemí o evropské ústavě, nebo nizozemské referendum o asociaci s Ukrajinou. V podstatě to samé se teď děje s Velkou Británií a jejím Brexitem. Vůbec nejde o to, že by skončil v případě Brexitu svět. Ale není k němu politická vůle. Vždyť si vzpomeňte na konec Československa. Obě země byly vzájemně daleko více provázány, než Británie s EU. Přesto jsme se bez problémů a v míru rozešli během půl roku. Jen to stačilo připravit. To samé by bylo i s odchodem Británie. Přestože měla země z EU dávno odejít, konají se tam nyní volby do Evropského parlamentu a nejspíš z EU nikdy neodejde. Odkládat se dá donekonečna. Ve Švýcarsku si naopak přímé demokracie váží a toto by se tam stát nemohlo. Že by bylo právě proto Švýcarsko bohatší?

Armáda, příroda

Švýcaři mají silnou armádu a muži musí dodnes povinně na vojnu, která trvá jeden rok. Je možné službu nahradit nějakou civilní prací. Hranice mimo komunikace jsou poměrně přísně střeženy a mohou být rychle uzavřeny. Důležitým aspektem je švýcarská neutralita. Jejich armádu tak nevidíme na různých vojenských misích v různých částech světa. Možná proto, že jejich vlajka je vlastně „inverzní“ vlajkou červeného kříže, a tak chtějí být od války kromě obrany vlastního území co nejdále.

To všechno jsou věci, které lze víceméně při troše pracovitosti dosáhnout v každé zemi. Jedno ovšem Švýcarsku těžko někdo vezme. Za jeho krásnou přírodou jezdí spousty turistů a neodradí je ani velmi vysoké ceny. Kdo navštívil švýcarské Alpy a jezera, ví o čem je tu řeč. Tady jsme sice na Švýcary krátcí, ale v ostatních aspektech doufejme, že se jim dříve, nebo později alespoň přiblížíme.