Lanový park – zajímavá zábava, která posílí vaše svaly a otestuje rovnováhu

V jednom z nich jsem pracovala. Odborné dělení lanových parků je na nízké a vysoké překážky. Ty nízké vynechám, jsou jen kousek nad zemí maximálně 1,5m. Vysoké lanové překážky jsou od 2m nad zemí a výše. Jsou to ty lanové parky, kde vás navléknou do celotělových sedáků se spoustou železa a lan a nesmí chybět přilba. Někde vás budou jistit ze země a jinde je to jen na vás. Projdete si školením, co musíte, smíte a nesmíte a pak hurá na to. Většina lanových parků si je podobná, liší se prostředím, jsou stavěny na kůlech nebo stromech. Překážky jsou v různých obměnách a pořadí. Každý park má nějakou svou top překážku, která vám vytáhne adrenalin až z paty. Takže pokud máte možnost, vyzkoušejte každý, který potkáte.

V každém parku/centru je obsluha, která se o atrakci stará, každé ráno nasazuje vlastní život, aby prošla všechny překážky a zjistila, že jsou v pořádku. Ometají pavučiny, které pavouci během chvilky obnoví. A po těchto ranních rituálech vyhlížejí aktivní nadšence. Přicházejí různí jedinci, skupinky a pravidlem bývá, že děti chtějí víc než dospělí. A dospělí často nechtějí pustit ani děti, protože se sami bojí. Velmi často se stává, že děti projdou, aniž by se nad něčím podivily, zastavily, bály se, ale dospělí se zastaví za druhou překážkou, protože se to houpe … s výškou prý počítali, ale ne s tím, že se budou ta ocelová lana, natažená mezi stromy a protkaná prkénky houpat. Počítejte se vším … A i když to tak někdy může vypadat, tak obsluha se nevytahuje, když vám radí. Jen jsou tam holky a kluci třeba i 7 hodin na lanech a proto se přimlouvám, věřte jim, pokud vám říkají, že je to nereálné, tak je.

A ještě jedna rada, pokud to zvládnete, tak jděte se svým dítkem sami, je to pro ně větší zážitek, než s instruktorem.