Na Slovensku jsou některé obce stále označovány azbukou

Slovensko není z národnostního složení zdaleka tak homogenní, jako je Česká republika. Na jihu žije početná maďarská menšina, která čítá téměř 500 tisíc lidí a tvoří dokonce velkou většinu v několika městech. Například Dunajská Streda nebo Velký Medér, kde je 80 procent Maďarů. Po celé zemi jsou také roztroušeny Romské osady. Naopak v severovýchodním cípu Slovenska dodnes žijí potomci nejvýchodnější části předválečného Československa – Rusíni.

Jelikož Slovensko se chová k národnostním menšinám přívětivě, nijak nepotlačuje rusínské zvyky a jejich jazyk. Proto můžeme najít mnoho vesnic, které jsou spolu se slovenským názvem na vjezdu i výjezdu označovány tabulemi v rusínštině, psanou azbukou. Kde se s tímto jevem a vůbec Rusíny můžete setkat?

Co se týče Slovenska, musíte zamířit až do Prešovského kraje ležícího za Tatrami. V tamním okrese Medzilaborce je jich dokonce víc, než Slováků a představují 42,5 procent obyvatelstva. Slováků je zde 38 procent, dále jsou zastoupeni Romové a Ukrajinci. Určitě bychom tu našli spoustu vesnic, kde tvoří Rusíni většinu. V dalších okresech je jich už citelně méně, za zmínku stojí Svidník s 14,6 procenty, Snina s 12,3%, Stará Ľubovňa s 6,7% a Stopkov s 6,6 procenty Rusínů. Jedná se však o poměrně řídce osídlené okresy, proto v celém Prešovském kraji je tohoto etnika pouze 3,5 procenta, v absolutním vyjádření je to něco kolem 30 tisíc obyvatel.

Jinde v Evropě se s nimi také můžete setkat. Největšího uznání se jim povedlo získat v Srbsku, konkrétně autonomním území Vojvodina, kde je rusínský jazyk uznáván jako jeden z oficiálních. Nikde jinde na světě tomu tak není. Dále se vyskytují v Polsku, které, stejně jako Slovensko, je uznává jako národnostní menšinu. Co se týče početního zastoupení, nejvíce jich pochopitelně žije na území bývalé československé Podkarpatské Rusi, tedy dnešní Zakarpatské oblasti na Ukrajině, v počtu 70 tisíc obyvatel. Ukrajinská vláda je však jako menšinu neuznává a jejich jazyk považuje za dialekt Ukrajinštiny.

A jak je vlastně jejich jazyk srozumitelný nám, obyvatelům České republiky? Jelikož je to jakýsi most mezi východoslovanskými a západoslovanskými jazyky, určitě mu porozumíte lépe, než třeba Ruštině, nebo Bulharštině. Nicméně to nebude normální rozhovor, jako se Slováky, spíše problematická konverzace podobná rozhovoru například s Poláky. Nicméně porozumět se dá.

Ve slovenské části území, kde se vyskytují Rusíni, můžete najít spoustu chrámů a kostelíků, kde se provádí pravoslavné bohoslužby, tedy náboženství, které většina tohoto etnika vyznává. Co se týče rusínské kuchyně, moc nepočítejte, že byste na ni jmenovitě často narazili. Tu a tam se ale ochutnat dá. Zkuste třeba Juchu s papcunom nebo Gugeľ. Když už budete v té nejvzdálenější části Slovenska, navštivte krásný a dá se říci jediný „rusínský“ národní park Poloniny. Tam na zvyky tohoto etnika určitě narazíte a doprovázet vás bude u toho panenská příroda.

Zdroje:

(1) Jan Rychlík: Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918 - 1946

(2) regionpoloniny.sk