MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Trochu jiná dovolená

Pokud jste zastáncem toho, že jediný způsob, jak si užít dovolenou, je sednout na letadlo, přemístit se do turistického letoviska, zaplatit si all inclusive, vyvalit se u bazénu a týden se pohybovat jen v hotelovém resortu, nebude pro vás Svatojakubská pouť ta správná volba. Ale pokud máte dobrodružného ducha, rádi poznáváte nová místa a odlišnou kulturu, pak je Camino de Santiago přesně to, co potřebujete. Navíc, pokud Vás v životě zrovna něco tlačí a cítíte potřebu si urovnat myšlenky, učinit velké rozhodnutí nebo toužíte po změně, jistě oceníte i duchovní přesah této cesty.

Sbalit svých pět švestek

Je potřeba si uvědomit, že vše, co se rozhodnete vzít s sebou, ponesete na svých bedrech. Proto pečlivě zvažte, bez čeho se neobejdete a co je zbytečnost. Základ jsou dobré boty, lehká pohodlná krosna, a nádoba na pitnou vodu. Nám se osvědčil tzv. camel bag. Dále si přibalte malý cestovní spacák, hygienické potřeby v malých cestovních baleních a náhradní oblečení (stačí 2 kusy od každého druhu). Také se vám bude hodit kousek mýdla na praní a zavírací špendlíky na dosušování mokrého prádla na batohu. Rozhodně však nepotřebujete žádnou speciální drahou výstroj. My jsme většinu vybavení nakoupili v běžném velkoobchodě se sportovními potřebami a byli jsme velmi spokojení.

Rovnou za nosem

Pokud jste se už rozhodli, že vyrazíte vstříc dobrodružství, můžete si vybrat ze tří nejznámějších cest. Nejstarší a nejfrekventovanější trasa je Francouzská z St. Jean Pied de Port (790 km), Severní cesta, kterou jsme zvolili my, vede podél severního pobřeží Španělska z Irúnu (830 km) nebo nejkratší Portugalská (250 km) z Porta. Samozřejmě je zde i množství jiných cest včetně trasy vedoucí z České republiky (3000km). Stačí jen zakoupit letenku do výchozího bodu a pak se řídit značením v podobě šipek a mušlí, symbolizujících tuto pouť. Cesta je značená velmi dobře a není zapotřebí mít s sebou nějaké chytré zařízení nebo mapu, neztratíte se.

Líná huba – holé neštěstí

Nemějte obavy ani v případě, že zrovna nevládnete některému ze světových jazyků. Naše zkušenost říká, že i když neumíte jazyk, zvládnete se bez problému domluvit. Obyvatelé měst, kudy stezka prochází, jsou na poutníky zvyklí. Bude vám stačit opravdu pár základních slov, jako je jedna postel, jedna tortilla a jedno pivo. Nicméně většina samotných poutníků je otevřena rozhovorům a sdílení svých příběhů a není výjimkou, že zaslechnete, jak na sebe dva lidé mluví každý svým jazykem a přesto si dokáží rozumět. V každém případě, ale platí pořekadlo „líná huba- holé neštěstí“. Chcete přece nasáknout jinou kulturou a posbírat střípky vyprávění lidí, které na cestě potkáte. Proto se nebojte a ptejte se. Často možná „rukama-nohama“, ale určitě se domluvíte.

Kde složit hlavu?

Nejekonomičtější variantou bude pravděpodobně spaní pod stanem nebo pod širákem. Pokud se vám ale nechce nést další zátěž v podobě stanu nebo pokud se nechcete vzdát určitého komfortu, zvolte ubytování na tzv. alberzích. To jsou poutnické ubytovny, kde se můžete nejen vyspat v pohodlné posteli, ale také si můžete dopřát sprchu nebo si přeprat špinavé oblečení. Některé z nich jsou zdarma, některé za dobrovolný příspěvek, jiné mají pevně stanovené ceny. Při cestě jich je dostatek. Pokud je budete chtít využívat, je občas potřeba plánovat, kam chcete daný den dojít, protože například na severní cestě jsou rozesety méně hustě než na francouzské.

Buen camino!

O Svatojakubské pouti se říká, že se na ní dějí zázraky a že poutníkům, kteří ji dokončí, plní přání. Možná je to tím, že vaši pozornost nic nevyrušuje, že celý den jen kráčíte, ať už sami nebo s někým po boku a nejste ničím rozptylováni. My můžeme jednoznačně potvrdit, že se nám na pouti děly věci, které byly mezi nebem a zemí a že i naše přání byla vyslyšena. Při cestě jsme potkali mnoho různých lidí, vyslechli různé příběhy. Naše cesta se protnula se sedmdesátiletou paní z Nového Zélandu nebo s jedenadvacetiletou dívkou, která cestovala úplně sama a přespávala jen pod stanem. Tak jsme se přesvědčili, že ani věk ani genderové predispozice nehrají roli. Pocit sounáležitosti, klidu a také jakési odevzdanosti nebo víry, že vše je a bude jak má být je cítit na každém kroku. Teď už nezbývá než se přestat bát a vyrazit. Jen nezapomeňte, že cesta je cíl.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatojakubsk%C3%A1_cesta