MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Místo, kde se v San Francisku křižují ulice Castro a Osmnáctá, je známé coby "nejteplejší na světě". Tohle město na západním pobřeží má ovzduší jako stvořené pro gaye i lesbičky. Sanfranciská pověst města tolerantního ke gay komunitě se datuje už od doby, kdy námořnictvo vytlačovalo homosexuály z přístavu. Nyní je právě Kalifornie, kde leží i San Francisco, jedním ze dvou amerických států, který uzákonil homosexuální svazky.

Trvalo to 75 let, než se hlavní město Německa znovu pořádně otevřelo homosexuálům tak, jak to známe z pamětí Christophera Isherwooda z roku 1939 „Goodbye to Berlin“. Možná právě kvůli nacismu, který tak bolestně toto město zasáhl, se dnes otevírá a stává se atraktivním pro lidi, kteří žijí jinak, protože na to chtít žít právě tady, ve městě s tak hrůzostrašnou historií, musíte mít zvláštní chutě.

Přitom do roku 1969 byly vztahy mezi lidmi stejného pohlaví v Německu trestným činem. Teď je všechno jinak. Velkolepě opravené budovy z 19. století, široké bulváry, překrásné parky a časté lesíky, to je skvělé prostředí pro queer kulturu. Koneckonců i starosta Berlína je gay, našli byste tu stále ještě i pověstný Kit Kat club.

Také tu stojí první evropský exkluzivní domov důchodců pro gaye zvaný Asta Nielsen Haus podle herečky, kterou na začátku minulého století milovala celá Evropa. Protože gayové většinou nemívají děti, tak se o ně v důchodu nemá kdo postarat. Takových domovů by se hodilo víc, ale na to otevřít je si troufne jen málokdo.

Tento malý řecký ostrov se v 60. letech proslavil zejména svou tolerancí k homosexuálům a životem kypícím nočním životem. Konkuruje Ibize a stále láká hordy „homoturistů“, kteří milují tu přátelskou nehomofobní náladu místních klubů a pláží.

Homosexualita byla v Řecku legalizována v roce 1951 a prostituce před dvěma lety. Možná právě proto, že řecké homosexuální kořeny sahají až do starověkého Řecka, pro gaye i lesbičky tu mají dveře dokořán.

Od doby, kdy se tu odehrál první „Mardi Gras march“ - pochod gayů a lesbiček - v roce 1978, se Sydney úplně proměnilo. Homosexualita tu byla ilegální až do roku 1984, pozavírali tu několik desítek protestantů, kteří svůj názor vyjádřili třebas jen obrázkem v novinách. Ač se to zdá nepochopitelné, dnes už jsou lesbičky i gayové doslova prorostlí všemi sférami života tohoto města.

Pochod Mardi Gras vždy trvá 3 týdny a je to zároveň největší taneční akce v zemi. Z Oxford Street se už v 60. letech stala queer čtvrť, dnes je to gayi i lesbami nejnavštěvovanější místo v celém městě. Ale homosexuální vdavky tu ještě uzákoněny nemají.

Hlavní světová metropole všech homosexuálů. Je to místo, kde jsou gayové i lesbičky všeho věku i národností integrováni pracovně i politicky, jejich sexualita je pro okolí to poslední, co na nich lidi zajímá.

Gay čtvrtí je samozřejmě hlavně Greenwich Village, kde v roce 1968 začaly tzv. Stonewallské nepokoje. Pak taky Chelsea a původní East Village. V Brooklynu zase žijí celé rodiny homosexuálních umělců. Tam je tolerance víc než zákon. Ale o to větší nebezpečí na lidi z těchto čtvrtí číhá třeba v Harlemu či nočním Central Parku.

Město Prousta a Edith Piaf nabízí přirozené prostředí pro „homoživot“. Obchodní gayčtvrť je okolo elegantní „Marais district“, ale temnější a mnohem nebezpečnější noční život gayů a lesbiček najdete v nuzné „Pigalle“.

Pro ženy je nejlákavější „Paris“, kde najdou chic lesbické bary jako třeba „Alcantara Café“. Gayové by zas měli vidět hrob Oscara Wildea a Gertrudy Steinové, oba spí věčným spánkem na hřbitově „Père Lachaise“.

Skvělá reputace tohoto španělského města, co se tolerance ke gayům a lesbičkám týče, má své kořeny ještě ve Francově diktatuře, kdy byla homosexualita ilegální, ale kdy všem vyhnancům právě Barcelona nabídla skrýš.

Dnes tu na ulicích můžete vidět všechno od mladých homoprostitutů až po fascinující transsexuály, jako vystřižené z Almodovarova filmu „Vše o mé matce“. Potkáte je hlavně na velkých bulvárech a ve čtvrti El Raval.

Moderní Španělsko se vzpamatovává z temných let a jde dnes příkladem i svými neortodoxními zákony. Registrované partnerství je tu samozřejmostí, stejně jako manželství homosexuálních párů či možnost si adoptovat dítě.

V roce 2001 Holandsko jako první stát na světě uzákonilo manželství homosexuálních párů. Stejnopohlavní partnerství i manželství v tomto sexuálně liberálním státě jen kvete. Hlavně v Amsterdamu, který je kulturním centrem země.

Mají tu tzv. „Pink Point“, infocentrum pro gaye a lesbičky. Najdete ho poblíž domu Anny Frankové. Vedle je památník boje za práva homosexuálů „Homomonument“ z roku 1987. Amsterdam jako první otevřel gayhotel zvaný „Golden Bear“ a to už v roce 1948, ulice, ve které stojí i okolí „Rembrandtplein“, jsou gay i lesbičkami nejnavštěvovanější místa ve městě.

Život homosexuálů v této britské metropoli byl vždycky bohatý a spoluobčané k němu byli tolerantní už po celá staletí. Tuhle cestu tu možná otevřel už Oscar Wilde před sto lety. Homosexualita tu ale byla legalizovaná až v roce 1967.

Homoscénu najdete hlavně ve čtvrti „Soho“, ale i v Brixtonu, Hampsteadu, Hackney a Vauxhall. Zákon tu lidem stejného pohlaví umožňuje partnerství i adopce dětí. Homosexuálních rodinek tu na ulicích můžete potkat spoustu.

V roce 1989 se stalo Dánsko první zemí, ve které uzákonili registrované partnerství. Byl to velký krok země, která ale byla historicky vždy hodně tolerantní.

Kodaň je „homoměsto“ v pravém slova smyslu. Mají tu vlastní gay centrum, gay pláže, gay archiv a samozřejmě řadu barů i klubů včetně známého „Jailhouse“, kde na sobě všichni nosí policejní uniformy. Pořádají se tu každoroční gayparády, gay filmové festivaly, v roce 2009 Kodaň dokonce hostila „The World Outgames“ – atletické hry pro gaye a lesbičky.