Easy Rider v Himaláji II.

Následující kilometry patří mezi nejpůsobivější na naší cestě. Slunečné počasí, zasněžené vrcholy hor na obzoru, hluboké kaňony, zvlášť erozí vytvořené věže jsou značně fotogenické. Jedeme údolím řeky Spiti, jenž patří, s výškou kolem 3500 m, mezi jedno z nejvyšších trvale osídlených míst na světě.

Místní obyvatelé tu mají malá políčka, kde pěstují převážně hrách a ječmen. Tibetská obydlí mají na rovných střechách naskládané zásoby klestí a trusu k topení, ale moc ho není, vždyť v této nadmořské výšce stromy nerostou. Proto si tu život v zimě nedovedeme představit, moc sněhu tu nebývá, ale o to silnější mráz a vítr, kamenné zdi jsou nejspíš dobrým vodičem zimy.

Přejezd sedla Kunzum La 4551 m z šestitisícovými horami v pozadí a endurový sjezd
s výživnými brody je třešničkou na dortu dnešního dne.

Večeře ve stanu, levná a kvalitní whisky při svíčkách patří k celkové atmosféře plné zážitků. Další den se napojíme za sedlem Rohtang na silnici z Manali do Léhu. Silnice byla dokončená v r. 1989 a je důležitou a vojensky strategickou spojnicí na sever Indie do území v blízkosti hranic s problematickým Pákistánem.

Silnice vede přes sedla s nadmořskou výškou přes pět tisíc metrů a je sjízdná jen 4 – 5 měsíců v roce. Za tuto dobu je třeba řádně vyzásobit palivem a proviantem hlavně vojenské posádky, a tak je cesta více frekventovaná než dosud.

Předjíždění kouřících náklaďáků patří k celkovému zážitku z Indie. Fungující houkačka je nezbytným vybavení jakéhokoliv vozidla, bez něj se řidiči náklaďáků Tata nedozví, že jej máte v úmyslu předjet, neb zpětná zrcátka se tu moc nepoužívají.

Často tu potkáváme dělníky budující silnice, jejich práci jim nezávidíme. Někteří jsou stejně černí jako asfalt, který tu ručně rozlévají. Zamýšlíme se, zdali by ocenili vynálezy, jako jsou třeba kolečko, lopata s dlouhou násadou, smeták…

Zde se štěrk nejdříve vyrobí kladívkem, naloží na nosítka z 2 klacků a pytle, aby je fachmani přenesli o 5 metrů dál, krumpáčem jej rozmíchali s cementem na beton a na nosítkách přemístil o dalších pár metrů dále.

Špatná nálada? Ta tu není
Každopádně tu ale nevidíme nikoho, kdo by měl špatnou náladu. Když je přepadne únava, tak si pospí kdekoliv, nejčastěji hned na okraji silnice, kde je únava právě zastihla, a ostatní kamarádi se je snaží nerušit.

Žijí vlastně takovým outdoorovým životem - ve stanech z igelitů a kamení či mezi sudy třeba v 4500 m vysoko. Nafukovací karimatky, spacáky z dutých vláken, goretex ani termoprádlo nabízené v naších obchodech jsme u nich neviděli. Dle výrobců outdoorového vybavení by neměli mít šanci na přežití.

Na benzínce v Tandi tankujeme benzín, neboť jak nás cedule upozorňuje, nejbližší další možnost bude až po 360 km. Přejíždíme sedlo Baralacha La 4980 m a kamarád Tácek může důstojně začít oslavovat své narozeniny v stanovém nocležišti v Sarchu 3500 m.

K oslavě se připojuje partička českých trekařů, kteří sem přijeli stopem – ne nadarmo se říká, že Češi jsou největší cestovatelé. Tak se seznamujeme s Babetou, jenž se jako jediná z trekařů nechává nalákat na spolujízdu do Léhu. Projevuje se jako holka do nepohody, protože i přes „srážkový stín“ další den jedem v dešti, ale náladu jí to nekazí.

Na nás prší a na okolní vrcholy pár stovek metrů nad námi padá sníh. V některých částech silnic se tvoří z prachu jemné blatíčko a náš kamarád Láďa Lazar zkušeně pokládá motorku do jeho nejhlubší části. V sedle Taglang La 5 328 m, které je nejvyšší na cestě do Léhu již neprší a my si myslíme, že máme vyhráno. Opak je pravdou, nejhorší déšť je v povodí Indusu, kousek od místa, kde jsme se vysvlékli z nepromoků.

Nacházíme se nyní v Ladáku neboli v La – Dags, ,, Zemi vysokohorských průsmyků“, někdy označovanou jako Malý Tibet. Symboly téměř tisíc let starého buddhistického náboženství se objevují všude po cestě - ve větru se třepetající pestrobarevné modlitební praporky, modlitební mlýnky ve vesnicích, bělostné čorteny, středověké kláštery – gompy na vrcholcích a úbočích skal.

Centrem této oblasti je městečko Léh – kdysi významná zastávka na hedvábné stezce ve výšce 3550 m. Dnes je to základna cestovatelů z celého světa, kteří sem přijeli za poznáním jedinečné kultury a přírody tak jako my.

Třetí díl o motoristickém dobývání Himalájí si můžete přečíst v pondělí.

Tuto akci lze podniknout s CK Rajbas