MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Nejdůležitější jsou pro Indii pochopitelně vlaky. Od těch českých se zase tolik neliší, protože mají často zpoždění a jsou sakramentsky špinavé. Ovšem rozdíly tu jsou a ty hovoří ve prospěch Indie. Tak předně na záchodcích všech kategorií teče voda. Neustále!

K dokreslení situace a ke zvětšení údivu nad touto skutečností musíte znát skutečnost, že vlaky s nejdelší trasou jedou z jednoho konce Indie na druhý více než padesát hodin! Pochopitelně takových moc není, ale víc než deset hodin tu jede snad každá souprava.

Podle informací zaměstnává místní železnice 1,6 miliónu lidí a řadí se tak k největším zaměstnavatelům světa. A funguje!

Nejlepší je origami
Z toho, co jsem ale napsal, si moc nepředstavíte atmosféru, která ve vlacích a na nádražích panuje. Podstatné je vědět, že existují třídy od té nejlevnější a nejnarvanější, přes druhou, spací a spací s klimatizací. Cenové rozdíly jsou velké, cena se vždy zhruba násobí dvěma. A podle toho si můžete udělat představu o tom, kdo a jak ve vlacích cestuje.

Pokud se chcete seznámit s obyčejnými Indy, je právě třída základní (general) ideálním prostředím. Moc bělochů tu v ní necestuje, a tak jste okamžitě středem pozornosti (jako kdekoli jinde v Indii, ale víc). Pochopitelně budou zjišťovat, jak se jmenujete, odkud jste (o Česku slyšel málokdo) a jestli jste ženatí či vdané. Pak se rozpovídají lámanou angličtinou sami.

Jako nejlepší komunikační prostředek pro dlouhou cestu v generalu se zatím ukázalo origami. To si vezmete papír a uděláte z něj za nedůvěřivého sledování okolí ptáka, lodičku, parník, nebo co prostě umíte…

Celé to končilo tím, že kolem postávalo asi deset Indů, kteří se v kodrcajícím vlaku snažili vyrobit to, co jste jim ukázali. Ten entusiasmus bych vám přál vidět. V některých věcech jsou skutečně jako malé děti a tohle byla jedna z nich. Myslím, že na tuhle jízdu budou ještě dlouho vzpomínat. Já ostatně také…