MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Zaklínadlo „děngy i vodka“
Všechno postupně. Vydali jsme se na cestu v únoru. Na slámě v přívěsném vozíku 5 psů, před námi strastiplná cesta přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko až do Finska.

Čekali jsme obvyklé hraniční průtahy, ale díky schengenskému prostoru šlo vše nečekaně hladce. Dříve to na každé hranici fungovalo systémem ,,nech se zkontrolovat a zaplať“. Teď už zaklínadlo „děngy i vodka“ zmizelo, stejně jako hraniční přechody.

Po dlouhých hodinách a pravidelném střídání se za volantem jsme dorazili k temnému Baltskému moři. Jsme těsně před hranicí s Estonskem a do přístavu v Talinu, odkud nás čeká trajekt do Helsinek, nám zbývá asi 200 kilometrů. Při troše štěstí tak můžeme chytit ještě některý z nedělních odpoledních lodních spojů.

Vše zlé je k něčemu dobré
Dorazili jsme do přístavu. Jenže všechny trajekty jsou beznadějně vyprodané! Nejbližší volná loď odplouvá druhý den v pět odpoledne. Ke všemu neustále hustě prší a každý pokus o vyvenčení psů končí pořádně promáčenými seveřany. Marnost a depku je třeba s přicházejícím večerem spláchnout něčím ostřejším – na řadu přichází slivovička.

„Což takhle udělat z problému výhodu. Máme den volna k dobru, zítra můžeme vyjet za město a udělat se psy tůru po pobřeží. Konečně, v Estonsku jsem ještě nebyl," navrhuje po chvíli Honza. Nápadu se chytám jako tonoucí stébla, poslední hodiny mi daly psychicky zabrat. Pravda, dogtrekking v Estonsku, to tu ještě nebylo – začínám se těšit!

Dogtrekking po Estonsku
Naše auto nasměrujeme k několik kilometrů vzdálenému poloostrovu Viimsi p-s. Vzhledem k omezenému času se nám tenhle nejsnáze dosažitelný severní výběžek estonského pobřeží zdá optimální.

Kvalitní silnice kopíruje pobřeží s nádherným výhledem na hlavní město. Racci s hlasitým pokřikem nad námi provádí své ranní kejkle a těsně pod námi se na vzdouvajících mořských vlnách pohupují početné kachny.

Je tu rovinatý, písečný terén, rozlehlé borové lesy plné hub a zvířectva, ještě donedávna nepřístupné ostrovy. Ani o památky, církevní, architektonické zde není nouze a v neposlední řadě jsou zde milí a pohostinní lidé. Mladší generace se bez problémů dohovoří anglicky, starší zvládá stejně jako my ruštinu.

Ačkoliv je Estonsko z pobaltských států ekonomicky zřejmě nejdravější, zdejší ceny jsou přijatelné, srovnatelné s našimi.

Očarován mořem
Zřejmě to tak nemá každý, ale pro mne je moře - a obzvlášť to chladné - fascinujícím úkazem. Možná za to může můj bídný suchozemský původ či nadměrná konzumace dobrodružných románů a cestopisů… Zkrátka pohled na temné, zdánlivě nekonečné masy vod, vítr prosycený solí a tříštění vln o pobřežní skály ve mně evokují představy dálek, zapomenutých výprav a nesčetných životních příběhů odvážných námořníků.

Zato psi se k té podivně slané věci přibližovali s nedůvěrou, až se člověk musel smát. Jinak ale byli z neplánovaného výletu nadšeni. Jsme spokojeni, ten problém s trajektem byl přece jenom k něčemu dobrý. Alespoň jsme ochutnali Estonsko a užili si dogtrekking na jeho pobřeží.

Šťastné cesty vám i vašim psům přeje Laďa Páral.

Tenhle a podobné výlety můžete zažít s CK Rajbas.