Ta nejlepší místa v Mexiku

Abyste se vyhnuli hledání ubytování na poslední chvíli, doporučuji si ho alespoň ve větších městech zamluvit dopředu například přes cestovatelský portál www.octopustravel.cz.

Hodinový hotel
Přiletěli jsme do hlavního Města Ciudad de Mexico, jinak také známé jako Mexico City. Rozhodli jsme se, že ho navštívíme až na cestě zpět a tak jsme se ještě večer přesunuli do města asi 2 hodiny autobusem jménem Puebla. Příjemné město, jen kdybychom si vybrali trošku lepší ubytování…

Ale přijeli jsme pozdě a na první pohled nebylo jasný, že se jedná o hotel hodinový…to jsme poznali až po chvíli z toho co se všude rozléhalo… hned rozbaluji spacák, nehodlám chytit žádný brebery… ráno už je Puebla příznivější, jdeme na mexickou snídani, venku je příjemně a když je jasno, je výhled na sopku Popokatepetl, to my jsme ale bohužel neměli…

K vidění je tady krásné historické centrum, množství kostelů a krásné kontrasty barev, to je tady ale typické.

Sarančata jako lahůdka
Další den se přesouváme do města Oaxaca, hlavní město státu Oaxaca. Také moc hezké město, krásné náměstí, spousta kavárniček, ohromné trhy s různým ovocem, jež spoustu ani nevíme, jak se jí. Všechno je hrozně barevné.

Místní specialita jsou sarančata (Chapulinas). Koupili jsme si je, Michal je ochutnal, já chtěla, ale nešlo to... Prý jsou ale stejně dost nedobré… měli jsme jich celý pytlík, ale po chvíli nám v batohu smrděly jak bolavá noha… takž skončily v koši…

Ráno vyrážíme na zkamenělý vodopády (Hierve del agua) kousek od města Mitla. Nahoru jedem za pár peněz takzvaným colectívem (místní MHD), tentokrát sedíme na korbě pick-upu, jedem asi hoďku a půl a docela to drncá. Nahoře je hrozný vedro, pár malých lagunek s trochou vody… tam se koupou místní.

Kousek dál jsou ale vidět krásné travertinové kaskády. Určitě stojí za to vidět. Dají se obejít kolem dokola a kromě zkamenělých vodopádů jsme tam viděli kolibříky, ohromné kaktusy, políčka s agáve…

Zpátky jedem zase colectivem a dole se stavujeme pro mezcal (tequila), malá paní nám ukazuje výrobu krok po kroku od vaření agáve po lisování pomocí oslíka. Na odchodu dostaneme panáka a samozřejmě si kupujeme litr a půl mezcalu, za pár peněz… to tam nešlo nechat, navíc je to místní specialita… jenže to teď budeme nosit měsíc na zádech…

Sebevražedné útesy nad řekou plnou krokodýlů
Další den přesun do Tuxtla Gutirrez (hlavní město státu Chiapas), jakmile jsme vylezli z autobusu, naprosto nás zničilo vlhké vedro. Přemluvili jsme místní v nějakém hotelu, aby nám schovali věci a šli jsme si projít město. Město je spíš rázu modernějšího, ale je tam také hezké náměstí s kostelem svatého Marca.

Odtud jsme se přesunuli do Chipa de Corzo, odkud jezdí výletní lodičky na Caňon el Sumidero. Mohutné útesy dosahující až jeden kilometr do výšky nad řekou, která je plná ryb a krokodýlů. Nádherná scenérie. Útesy pyšnící se nad řekou jsou zároveň znázorněny na vlajce státu Chiapasu a pro místní indiány má toto místo zvláštní význam. Při kolonizaci zde indiáni prý skákali z útesů a páchali tak sebevraždy.

Další město je San Cristobal de las Casas, krásné město s koloniální architekturou. Rozsáhlé a levné trhy a navíc příjemné počasí. San Cristobal de las Casas je proslavený také hnutím Zapatovců. Večer to docela žije, všude jsou malé bárky, kavárničky a hospůdky. Je to sice trošku turistické, ale ne zas moc, vůbec oblasti Chiapasu a Oaxacy jsou chudšími oblastmi, kam zase takové množství turistů neproudí. Ale jako všude, kam jedete podle Lonely Planet, turisty tam najdete…

Odtud se přemísťujeme směrem k Palenque. Cestou je určitě zajímavé zastavit se na „Ruinách“ Toniná, které sice nejsou tak hezky upravené jako Palenque, ale zase tam nejsou žádní lidé... Pro nás to byly první velké mayské památky, a tak jsme byli nadšeni… Výhoda je, že si člověk může vylézt úplně všude a na všechno si může taky sáhnout. Navíc opravdu nikde nikdo…

Žáby, vodopády a hipíci
Večer se colectivem dostáváme do Palenque, kde přespáváme v chýších v džungli. Je to tam super, máme chýši i s koupelnou, za levný peníz a Palenque jako takové je kousek. Všude okolo nás jsou obří žáby… to jsem ještě neviděla… večer se postříkáme repelentem, spolkneme pilulku proti malárii a vyrážíme na pivo.

Ráno brzo vstáváme, abychom v objektu Palenque byli na východ slunce. Bohužel nás nepustí dovnitř, otevírají až v osm… snažíme se sice někoho přemluvit, snad i uplatit, ale nic… takže poslušně čekáme do osmi. V osm jsme stejně skoro první a Palenque je úžasné. Krásně opravené Mayské chrámy uprostřed pralesa. Nádhera.

Trávíme tam půl dne a jdeme ještě na procházku džunglí, cesta je vyšlapaná, ale přidáváme se ke skupině dětí. Jejich průvodce nás ujišťuje, že je to tam děsně nebezpečný… Cestou zpět narážíme na vodopády, kde se koupeme a vracíme se k nám do kempu. Večer sedíme v místní hospůdce, jako správní konzumenti se cpeme hamburgry, zaléváme to pivem a pozorujeme úžasnou fire-show.

Jsou tady hippíci jak ze 60 let… je to pro ně místo se zvláštní atmosférou…

Další den se přesouváme do Guatemaly, kde nás čeká hlavně Tical, ještě větší mayské památky než Palenque, taky úžasný, ale na to není v tomhle cestopisu čas… přes Guatemalu se dostáváme do Belize, což je nejspíš jeden z posledních opravdových karibských rájů na zemi. Bydleli jsme na Caye Caugher, takový malý ostrůvek, spíše studentský, jen malé domečky a děsná pohoda, jak z reklamy na karibském Rum…Dostali jsme se tam z Belize City, což je fakt špinavý město, ale ani ne za dvě hodiny jste odtamtud v opravdovém ráji… trávíme tam týden, koupeme se, potápíme, šnorchlujeme… je to nádhera.

Vracíme se zpět do Guatemaly a bohužel nám nevychází počasí, takže na žádnou sopku nevylezeme… poflakujem se tam asi 4 dny, kolem laga Atitlán a taky v krásném starém městě Antigua a pak se vydáváme zpět do Mexica City podél Tichého oceánu.

Nejprve moc nevíme, kam přesně chceme, navíc z mexických hranic jsou všechny autobusy obsazené. Takže jedeme do malé vesničky, která podle mapy je u Tichého oceánu. To sice ano, ale všude kolem jsou továrny… zůstáváme jednu noc, přes den se stejně povalujeme na pláži a skáčeme do vln… večer si v nějaké restauraci nebo spíše u někoho na zahradě dáváme vynikající ryby…

Želví ošetřovna u Pacifiku

Další destinací je Mazunte, malá vesnička u Pacifiku. Krásná, není tady moc turistů a je toho dost k vidění. Krásné pláže, velké vlny, želví ošetřovna… a hlavně děsná pohoda.

Bydleli jsme v jednom hostelu, tak jako všechny levnější ubytování - jednoduché a vzdušné, ale fajn. Spřátelili jsme se s majitelem, Mexičanem, co žil osm let ve státech a tak se s ním dobře domluvíme. Španělsky sice taky něco řekneme, ale na velké povídání to není.

Po třech dnech se přesouváme do Puberto Escondido, surfařská vesnička či spíš město… taky moc hezké, krásné páže, surfaři a pohoda… zůstáváme už ale jen jeden den… Čas odletu se nám blíží a chceme ještě stihnout Mexico City a Teotihuacán. Kdyby byl čas, zajeli bychom do Acapulca.

Mexico City, je ohromné město, kde je toho ale taky hodně k vidění. Počínaje druhým největším náměstím na světě, množstvím muzeí, krásných budov, všudy přítomných trhů na ulici a vůbec, příjemné atmosféry. Druhý den se busem dostáváme na Teotihuacán, což jsou 3. největší pyramidy na světě. Neuvěřitelné obrovské a zajímavé stavby. Tím náš výlet ale bohužel končí…