Cesta do srdce spící sopky

Teprve nyní, padesát let po tom, kdy první člověk odstartoval do vesmíru, vkročila lidská noha do jediné relativně bezpečně přístupné magmatické komory na planetě. Islandští vědci se spustili do nitra kráteru Thrihnukagigur, což je spící vulkán, který se může v podstatě kdykoliv vrátit k životu. Této sopce je rovněž připisován zásadní význam při vzniku atlantického ostrova známého jako Island, a to díky erupci zhruba před třemi tisíci lety.

Vědecká výprava
Vedoucí expedice vulkanolog Freysteinn Sigmundsson (44) z Islandské univerzity využil při cestě do nitra sopky poznatky ze své práce o nejznámějším islandském vulkánu Eyjafjallajokull, který vloni ukázal světu svou sílu mohutnou erupcí. Doktor Sigmundsson popsal své pocity jako prvního vědce, který měl možnost stanout v nitru magmatické komory, jež je zahalena do tajemné červeně díky zkorodované železné hornině lemující stěny komnaty.

„Cítil jsem se malý v porovnání s přírodními silami,“ řekl. „Byl jsem hluboce zasažen nádherou a poklidem sopečného interiéru. Jako vulkanolog jsem se cítil poctěn, že mohu pozorovat vnitřek aktivní sopky vlastníma očima, zevnitř to je jak fungující kanalizační systém.“

Jako horolezci
Na rozdíl od předešlých výzkumných podzemních výprav rozesetých po celém světě, musel tým doktora Sigmundssona tentokrát cestovat pouze sto kilometrů od Reykjaviku. Tým tvořili dva vědci a patnáct dalších členů, mezi nimiž nechyběli zkušení horolezci, filmový štáb a fotograf dokumentující tuto historickou událost.

Do samotné magmatické komory se vědci spustili až po té, co v průběhu několika týdnů důkladně prozkoumali mělký kráter a vnitřní hlubší komnaty. Ke spuštění do nitra relativně úzkým průduchem využili tradičních horolezeckých pomůcek, jako je lano a kotvy. Teprve poté vybudovali provizorní kovový výtah, jenž dopravil do komory i těžké měřicí přístroje a záznamovou techniku.

Komplikovaný systém
Fyzickou návštěvou magmatické komory mohou vědci získat důležité poznatky ničivé a zároveň důležité přírodní síly a využít je třeba k předpovědi nastávajících erupcí.

„Systém vulkánu je komplikovaný,“ řekl Sigmundsson. „Můžeme pozorovat slabé vrstvy hornin, které mohly snadno erodovat a pomáhat vytvořit objem, který byl zaplněn magmatem během poslední erupce. Magma se potom vylilo ven a vytvořilo ‚otevřenou část‘ magmatického kanalizačního systému, který můžeme zkoumat. Tyto kanály jsou 60 – 180 cm široké.“

„V současné době porovnáváme naše měření s ostatními vulkány, jako je Eyjafjallajokull, který vybuchl minulý rok.“