MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

K záhadnému jevu dochází na vyschlém dně jezera, které najdeme mezi horami Cotonwood Mountain a Last Change Range. Toto místo s pohyblivými kameny je v nadmořské výšce 1130 metrů. Délka roviny je čtyři a půl kilometru a na šířku má dva kilometry. Racetrack Playa leží ve známém Údolí smrti, které nese toto jméno od roku 1849. V té době zde vypukla zlatá horečka a vyžádala si kupodivu jenom jednu oběť. I ta stačila k vytvoření názvu údolí. Celé Údolí smrti je dlouhé 230 kilometrů a v nejširším místě měří 25 kilometrů. Patří pod správu státu Kalifornie. Je obklopeno pohořím Sierra Nevada a pouští Mohave. Místo o rozloze 8000 kilometrů čtverečních je nejteplejší, nejsušší a nejníže položené v celé Severní Americe. Nejvyššího stupně zde dosáhla teplota v červenci roku 2001, vyšplhala se na 57 stupňů Celsia.

V Údolí smrti bývá také nazýváno Tümpisa. Takto ho označili domorodí obyvatelé, kteří zde možná žijí dodnes. Jméno Tümpisa by se dalo přeložit jako „Skalní malba“, kterých se na kamenech v údolí nachází hodně. Dne 11. února 1933 bylo Údolí smrti připsáno na seznam národních památek a v roce 1994 se stalo národním parkem spolu se Saline Valley a Eureka Valley.

Přesuňme se nyní na dno vyschlého jezera, na místo Racetrack Playa, kde se kameny samy přesunují z místa na místo. Proč se zde mnohdy i velké balvany pohybují, to se vysvětluje několika teoriemi. Za putování kamenů mohou pravděpodobně zdejší přírodní podmínky. Složení půdy v Racetrack Playa vytváří popraskaný povrch. V zemi najdeme hlavně bahno (41 procent), poté kaolín (35 procent) a velmi jemný písek (24 procent). Na tomto místě po celý rok takřka nezaprší, v průměru zde spadne na zem 75 – 100 milimetrů srážek. Deště sem nepustí vrcholky Sierra Nevada, které tvoří srážkový stín. Proto je celé Údolí msrti na seznamu nejsušších míst světa. Kvůli nepříznivým podmínkám v oblasti Racetrack Playa neuvidíme žádné rostliny. I zvířata se této nehostinné krajině vyhýbají.

Kameny se nejčastěji pohybují na jihovýchodě Racetrack Playa. Zde dochází pravidelně k posunu asi 200 velkých balvanů. Ty mají své původní místo v nedalekých dolomitových skalách. Právě k nim se nejprve  soustředila veškerá pozornost odborníků i záhadologů. Žádnou zvláštní aktivitu nebo přítomnost negativních sil zde však nezaznamenali. Největší záhadou dodnes je, jak je vůbec možné, že se kameny pohybují. Ty za sebou také zanechávají stopy, které se mnohdy klikatí a mění svou dráhu. Že by měl posunování kamenů někdo na svědomí? To je velmi nepravděpodobné. Na místo se totiž dostaneme jenom po cestě tvořené kameny, která je dlouhá padesát kilometrů. Těžko by chtěl někdo tuto cestu absolvovat jen kvůli tomu, aby mohl hýbat tak těžkými balvany. Lidská síla tedy kameny v Racetrack Playa nepřesunuje.

Od roku 1995 probíhaly v této nehostinné oblasti výzkumy, které v menší míře pokračují dodnes. Odborníci na slovo vzatí chtěli konečně rozluštit záhadu putujících kamenů. O to se pokoušel i doktor Robert Sharp v roce 1952 a jeho názor byl právě dalšími bádáními potvrzen. Kameny se tak pohybují díky souhře několika pro přesun vhodných podmínek. Ideální kluzká a měkká půda vzniká po dešti, což je velmi zřídka. Voda pak vždy steče do části dna, které je o několik centimetrů níže položené než okolní terén. Právě na tomto místě s mohou i velké balvany pohybovat v bahně, stačí k tomu jen silný vítr. K posunu kamenů dobře poslouží i vítr o rychlosti 60 kilometrů v hodině. Takový vítr během deště zde není ničím neobvyklým. Pokud se tedy spojí vyjmenované podmínky, mohou se kameny samovolně pohybovat.