Peter Bulow: Sochař z newyorského metra

Za okny je tma a uvnitř vagónu leckdy nedýchatelno. Jak se v této ponuré atmosféře zabavit? Recept zná třeba Peter Bulow, který si z newyorského metra vytvořil svůj sochařský ateliér.

Cesta jako tvůrčí dílna

Metro patří mezi nejrychlejší dopravní spoje, nicméně cestovat s ním není zrovna „lábuž“. Proto každý pasažér hledá způsob, jak si svou „pouť podzemím“ co nejvíce zpříjemnit – někdo se začte do knížky, jiný vytáhne sluchátka. Američan Peter Bulow však udělal pravý opak, a místo cílené izolace se rozhodl využít přítomnosti spolucestujících ve svůj prospěch. Jak? Už čtvrtý rok si na cestu podzemkou bere pouzdro od houslí, ve kterém ukrývá keramickou hlínu a nožík. Když najde ve vagónu volné místo, rozbalí své „nádobíčko“ a začne potají vytvářet portrétní sošky lidí, které vidí kolem sebe. Pod jeho rukama tak vzniká malá přehlídka tváří, tolik typická pro newyorskou podzemku – školáci prchající na hodinu angličtiny, nafintěné ženské v kožichu, chlapíci s telefony, milenci zaklínění do sebe, hudebníci nebo exotičtí muži v turbanech...

První socha: lev z plastelíny

Bulow je původní profesí psychiatr a sochařství je jeho celoživotní hobby. „Jak jsem přišel na to, že budu modelovat lidi v metru? Vlastně to byl impulzivní nápad. Do práce to mám pořádný kus a tak jsem přemýšlel, jak si tu dlouhou cestu trochu užít. Jednou jsem si s sebou vzal keramickou hlínu a bylo to. Metro je úžasné místo, dává velký zdroj inspirace a zároveň můžu ten čas v podzemce věnovat něčemu, co mám rád,“ říká Newyorčan. Bulow měl k uměleckému kumštu vždycky hodně blízko. Sám vzpomíná na to, jak jako dítě maďarské matky a německého otce trávil dětství v Berlíně. Jednou ho prý strýc vzal do ZOO, kde si poprvé vymodeloval z plastelíny lva. Schopnost přetvářet hmotu v požadovaný tvar Bulowa natolik fascinovala, že se pak o několik let později (když jeho rodiče prchli před holokaustem do USA) přihlásil na Columbijskou univerzitu, kde studoval psychiatrii a umění.

Umělec, nebo terorista?

Po škole se Peter rozhodl věnovat medicíně a sochařství si ponechal pro svůj volný čas: „Každý den jsem po práci chodil do ateliéru, kde jsem tesal do kamene. Přestal jsem s tím, až když se mi narodil syn Isaac,“ svěřuje se Bulow, který za tu dobu vytvořil na 400 soch. Sochařské umění Petera Bulowa je zážitek. Jeho díla nejsou jen němé tváře, jsou to portréty s příběhem. Bulow ve své tvorbě spojuje obě své životní lásky – studium lidské duše a sochařský talent – aby vytvořil co nejvěrnější odraz modelovaného člověka. „Když se díváte na sochu, musíte cítit emoce. Dílo samotné nic neřekne, je to na vás, abyste mu dali ducha,“ říká. Vybrat si správný model je prý stejné, jako se zamilovat. Musí přelétnout jiskra, která vzbudí okamžitý zájem. „Někdy dlouho stojím uprostřed rušného vagónu, prsty mačkám hlínu a rozhlížím se po vhodném objektu. Na metru je skvělé to, že mám vždycky šanci, že brzy někdo zajímavý nastoupí a můj výběr se tak rozšíří,“ vysvětluje umělec. Peter Bulow tvrdí, že jeho sochařství v MHD není vlastně na první pohled příliš nápadné. Přesto však někdy může způsobovat problémy: „Keramická hlína má specifický pach. Někteří lidé se bojí, že jsem terorista a v rukou mám nějakou plastickou trhavinu. A tak občas musím své tvoření vysvětlovat.“