Bránu do pekla můžete najít v Turkmenistánu

Kráter velikých rozměrů nazvaný Derweza Gas Crater, nebo také Brána do pekla (známý pod anglickým názvem The Door to Hell), je totiž neustále plný šlehajících plamenů, které nejspíš nikdy neuhasnou. Nenechte se ale zmást, hořící jámu nemají na svědomí pekelná stvoření, zlí démoni, tajemné síly nebo meteorit, ale člověk. Svou podobu má dnes obří díra kvůli nehodě, která se v poušti stala před více než čtyřiceti lety. Oheň zde neuhasíná kvůli přítomnému zemnímu plynu, který ho drží neustále při životě.

Brána do pekla se nachází ve vyprahlé poušti Karákum, v oblasti Turkmenistánu, kde nenajdeme ani živáčka. Kvůli extrémním teplotám a nepříznivým přírodním podmínkám do této oblasti moc lidí nezavítá. K pekelné bráně chodí snad jenom turisté a vědci, kteří se k ní dostanou nejlépe z blízké vesničky Derweze.

Derweza Gas Crater uvidíte již zdaleka. Jeho rozměry jsou až neuvěřitelné. Délka se rovná asi sedmdesáti metrům a hluboká je pekelná díra zhruba dvacet metrů. V poušti byla pekelná brána plná ohně vytvořena před více než čtyřiceti lety, v roce 1971. Tehdy na tomto území pracovala skupina geologů ze Sovětského svazu. Podrobně zde zkoumali rozsáhlá ložiska zemního plynu a prováděli další práce. Během tohoto výzkumu se nešťastnou náhodou sesunulo velké množství půdy. Vědci tak objevili podzemní jeskyni gigantických rozměrů. Jenomže došlo k dalšímu sesuvu, tentokrát se propadlo podloží. Porušení mohutné vrstvy hornin způsobilo unikání zemního plynu a jiných látek z podzemí. Sovětští geologové začali okamžitě situaci řešit. Hrozilo totiž, že začne ve velkém množství unikat jedovatý metan. Odborníci se proto rozhodli plyn zapálit. Domnívali se totiž, že nebezpečný plyn sám za několik týdnů vyhoří. Plameny z kráteru však šlehají dodnes. A nikdo neví, kdy oheň v pekelné bráně navždy uhasne. Možná, že k tomu nedojde nikdy.

Nedaleko pekelného místa Derweza Gas Crater se nachází malá vesnice (nebo spíše osada) Derweza, která dala kráteru jméno. Pokud už zavítáte k pekelné bráně, udělejte si krátkou zastávku i v této vesničce. Trvale zde žije zhruba 350 obyvatel starého turkmenského kmene Teke. Příslušníci této skupiny na území osady a blízkého okolí chovají již od dob starověku koně plemene Achal-Teke. Tradice chovu koní zde má velký význam a plemeno Achal-Teke se řadí mezi ty nejlepší na celém světě. Údajně na takových koních jezdil dokonce významný řecký vojevůdce Alexandr Makedonský (356–323 př. n. l.) během svých válečných tažení a Čingischán (1162–1227) si je přivážel ze svých výprav jako válečnou kořist. I dnes jsou někteří milovníci koní a chovatelé ochotni zaplatit za jednoho hřebce plemene Achal-Teke nemalý finanční obnos.