Propast Macochu najdeme v Moravském krasu, který je bohatý na další krasové a unikátní jeskynní útvary. Nejvíce turistů však míří k Macoše. Podle pověsti do hluboké propasti kdysi dávno shodila zlá macecha svého nevlastního syna. Ten se však naštěstí zachytil o kus skály a pád tak přežil. Když se to macecha dozvěděla, sama spáchal sebevraždu skokem do Macochy.
V roce 1723 se na dno propasti podíval první člověk. Podle historických dokumentů to byl brněnský rodák, mnich řádu minoritů jménem Lazarus Schopper. Jak se muž na dno Macochy dostal? Pokud budeme věřit dobovým pramenům, byl Lazarus Schopper dolů spuštěn na silných konopných lanech. Doprovod mu dělal jeho komorník. Z roku 1723 také pochází první podrobnější popis a nákres dna propasti.
První mapu dna propasti zakreslil v roce 1784 Karel Rudzinský se svými kolegy. Dnes již víme, že mapový nákres nebyl zrovna přesný. I přesto je toto zakreslení dna velmi vzácným dokumentem, který pomáhal výzkumníkům při dalších pracích. Mapa dna Macochy z roku 1784 je zároveň první mapou krasového podzemí v celé České republice.
Další rozsáhlé výzkumy propasti Macochy se uskutečnily na přelomu 19. a 20. století. V celém Moravském krasu intenzivně bádal známý profesor a archeolog Karel Absolon (1877–1960). Ten se svými spolupracovníky zůstal na dně propasti i několik dní a na povrch přinesl nákresy a popis dna. Karel Absolon také prozkoumal a podrobně zdokumentoval všechny okolní jeskynní systémy Macochy a výrazně přispěl k popisu systému podzemní řeky Punkvy. Na základě Absolonových dokumentů byly později prováděny další výzkumy v Moravském krasu.
Dno propasti je vyplněno dvěmi jezírky. Do toho horního teče řeka Punkva z Amatérské jeskyně. Dolní jezírko je odtokové, voda z něj teče do přilehlých Punkevních jeskyní. Horní jezírko je hluboké zhruba 13 metrů, hloubka toho dolního nebyla dlouho přesně změřena. Podle posledních výzkumů a měření je hloubka dolního jezírka asi 50 metrů. Celkově je celá propast Macocha hluboká téměř 190 metrů. Půdorys propasti má rozměry 176×76 metrů.
V roce 1914 zamířili na dno Macochy první turisté. Téhož roku byly veřejnosti zpřístupněn také Punkevní jeskyně. Dno Macochy můžeme vidět ze dvou vyhlídkových můstků. Jeden je umístěn ve výšce 139 metrů a druhý ve výšce 90 metrů nade dnem propasti.
Na dně propasti bylo zjištěno zvláštní chladné mikroklima, které nemá v naší republice obdoby. Dodnes zde proto roste endemický druh rostliny, které dostala název kruhatka Mathiolliho.
Není žádným překvapujícím faktem, že na dně Macochy končí svůj život mnoho sebevrahů. Dnes už do propasti neskáče tolik lidí jako dříve, ale ještě na konci 19. století žili v okolí muži se zvláštní profesí. Živili se totiž jako vytahovači mrtvol z Macochy.
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!