MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Kdo by neznal Karafiátovy Broučky?

Jan Karafiát byl publicista, spisovatel, evangelický duchovní a vychovatel. Narodil se 4. ledna roku 1846 v Jimramově na Českomoravské vysočině. Proslul zejména svými Broučky, které miluje snad každá generace. Poetické, stylisticky a jazykově vynikající vyprávění o rodině svatojánských broučků bylo poprvé vydáno v roce 1876, anonymně a vlastním nákladem, jako alegorický obrázek o tom, jak by měl vypadat život lidí žijících v harmonii božího řádu světa a přírody v evangelickém pojetí.

Přestože je kniha Broučci určena dětem, oblíbená je i u dospělých pro její skutečný humanismus ve vyobrazení lidských vztahů, výchově dětí i pro její životní moudrost. Bez uvedení jména autora vycházeli Broučci až do svého desátého vydání v roce 1912. A i přes jejich úctyhodné stáří stále patří k velmi oblíbeným českým publikacím pro děti a mládež; jen česky vyšlo kolem stovky vydání.

Karafiátovými Broučky se inspirovali filmaři, výtvarníci a další tvůrci. Vznikly animované snímky, zvukové nosiče, rozhlasová hra, dětská opera i balet. Zajímavostí je čtrnáctikilometrová naučná stezka Jana Karafiáta spjatá s pohádkovým příběhem broučků, vedoucí z Valašského Meziříčí k přehradě Bystřička. Na Broučky navazuje dvoudílná Broučkova pozůstalost (I. Pohádky, II. Písničky svobodného) vydávaná v různých úpravách od roku 1900.

Poslední Přemyslovna na českém trůnu

V lednu se narodila i Eliška Přemyslovna - česká princezna, později královna, manželka Jana Lucemburského a matka nejznámějšího českého vladaře Karla IV., poslední zástupkyně svého rodu na trůně. Na svět přišla 20. ledna 1292 jako páté dítě krále českého a polského Václava II. a Guty Habsburské. Podle historických záznamů byla princezna půvabná a ve své době byla považována za krasavici. Nesla v sobě hrdost na příslušnost k přemyslovskému rodu spolu s pocitem povinnosti chránit jeho dědictví. Získala vynikající vychování a přiměřené vzdělání.

Sňatek osmnáctileté Elišky Přemyslovny s o 4 roky mladším Janem Lucemburským v německém špýrském dómu přinesl naději na obnovení zašlé slávy přemyslovského království. Manželům požehnali arcibiskupové kolínský a mohučský a císař udělil české země Janovi jako léno. V roce 1311 byli novomanželé korunováni v pražské bazilice sv. Víta.

O prvorozeného syna Václava, biřmovaného později na Karla IV., pečovala královna podle dochovaných písemností do jeho tří let, než sám král chlapce od matky oddělil a více se již neshledali. Potomků se královskému páru narodilo celkem sedm, tři chlapci a čtyři děvčata. Eliška Přemyslovna dožila v ústraní v kruhu několika přátel, zprvu na Mělníku, nakonec na Vyšehradě u svého nevlastního bratra biskupa Jana řečeného Volka. Tam zemřela v roce 1330 ve svých devětatřiceti letech. Pochována byla v hrobce svých předků, v klášteře na Zbraslavi.