Ferdinandea – ostrov, který neexistuje, leží u italských břehů a provází ho fascinující historie

Pokud byste se na mapě zaměřili na území ve Středozemním moři mezi Itálií a Tuniskem, tak byste kousek od sicilských břehů mohli nalézt zakreslený ostrov, který však na vlastní oči spatřit nelze. Alespoň ne v této době. Tajuplný ostrov nese název Ferdinandea, avšak toto pojmenování není jediné. Ostrov v průběhu své historie získal minimálně dalších šest jmen, vždy podle konkrétních dobyvatelů nárokujících si jeho vlastnictví. Ferdinandea však bývá nejznámější a nejpoužívanější.

První zjevení tajemného ostrova

V červnu roku 1831 byly na jihozápadě Sicílie zaznamenány velmi silné seismické jevy, které ohlašovaly velice intenzivní podmořskou aktivitu. Následný výbuch sopky doprovázený mohutným kouřem a lávovými paprsky vypadal dle svědků jako předzvěst konce světa. Když se však po několika dnech moře zklidnilo, místní rybáři a námořníci s údivem hleděli na skutečný ostrov s mohutným sopečným kráterem, který se před nimi vynořil. Jeho obvod čítal okolo 4 km a sopečný kráter dosahoval výšky 60 metrů.

Rozsáhlé spory o strategické území

Netrvalo dlouho a nově vzniklé území způsobilo značný rozruch. A to nejen pro své náhlé zjevení, ale hlavně pro svoji strategickou pozici, která tak v centru Středomoří skýtala výhodnou základnu pro kotvení civilních i vojenských lodí. Ferdinandea tak stála za řadou územních sporů. Dle polohy byla sice součástí Bourbonského království, nárokovali si ji však také Britové, kteří zde dokonce vztyčili vlastní vlajku a území přejmenovali na Graham. Následovala reakce Bourbonů, kteří jejich prohlášení neuznali, anglickou vlajku odstranili, vztyčili zde svoji vlastní a ostrov pojmenovali Ferdinandea na počest sicilského krále Ferdinanda. Tím však spory ještě neskončili. Na řadu přišli Francouzi, kteří si ostrov také nárokovali, tentokrát pod názvem Julie.

Ostrov, který má vlastní hlavu

Kdo ví, jak by se celá situace s ostrovem dál vyvíjela a kolik zemí by se jej ještě snažilo přisvojit, kdyby se země opět nedala do pohybu. Následné eroze a sesuvy půdy způsobily, že se ostrov za necelý půlrok vrátil opět do míst, ze kterých vzešel, tedy pod mořskou hladinu. Jeho existenci připomínala pouze vyčnívající lávová skála. Ostrůvek tak nadále žil svým podmořským životem, občas se však místním lidem zjevil v celé své kráse. Bylo tomu například v letech 1846 a 1863, vždy se ale po svém vynoření vrátil zpět pod vodní hladinu. Dnes jej můžete spatřit při potápění v hloubce 7-8 metrů a je možné, že ho jednou seismické pohyby a působení moře znovu vynesou vzhůru. V takovém případě už snad nebudou pochybnosti o tom, kdo jej vlastní. Pro tento případ totiž umístil potápěč Domenico Macaluso na vrchol sopky mramorovou desku s jednoznačným nápisem: „Ostrov Ferdinandea vždy patřil a bude patřit sicilskému lidu.“

Zdroje:

https://opinionator.blogs.nytimes.com/2012/05/29/ephemeral-islands/

https://ingvvulcani.com/2020/01/27/cera-una-volta-lisola-ferdinandea/