MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Proto jsou tu filmoví experti Štěpán Kopřiva a Jiří Pavlovský, kteří vybrali deset nejlepších filmů z těch, které jste v kinech nikdy neviděli.

10. místo
Jiří Pavlovský:  Rozparovač z New Yorku

Italský saďour Lucio Fulci je proslavený hlavně jako tvůrce brutálních hororů Páter Thomas, Dům u hřbitova či Beyond (u nás známý jako Vápeňák). Rozparovač je víc thriller, ale taky krvavý. Děj je nepodstatný a pointa celkem odhadnutelná, ale kvůli eroticky hororové snové atmosféře a rozřezávání žiletkou stojí film rozhodně za vidění.   

Štěpán Kopřiva: Malý obchod hrůz
Legendární überlaciná flákota béčkového velekněze Rogera Cormana, která inspirovala broadwayský muzikál a později remake. Obří masožravá květina (sedmnáct let před Adélou), submisivní vraždící květinář, hypochondricky multitaskingová matka, sadistický zubař a jeho masochistický pacient (třiadvacetiletý Jack Nicholson). Béčková klasika v nejkorundovější podobě.

9. místo

Jiří Pavlovský:  Izolace
Mix hororu a černé komedie. Skupina managerů jede na školení do lesů, jenže omylem zabloudí mezi ruské psychopatické zabijáky. No a pak už je to jasné – z teambuildingového výletu se rychle stává teamlikvidační masakr. I když vtipů zase není tolik a válet se u nich asi nebudete (i když možná u toho s bazukou ano), tak kombinace celkem brutálního slasheru a kancelářské komedie má svůj půvab.

Štěpán Kopřiva: Toxický mstitel 4: Masakr ve městě
Filmová společnost Troma produkuje filmy, které už ani nejsou béčka (a možná už ani filmy): jsou to ultrabéčka, omamně opojné mixy toho nejpokleslejšího a nejzvrhlejšího žánrového odpadu.  Čtvrtý díl jejich korunní série Toxický mstitel pracuje poměrně komplikovaně s motivem bipolarizovaných paralelních vesmírů - a kdo Toxíka nezná, možná bude mít problém tento klenot radostně třeštivého humusu pochopit.

8. místo

Jiří Pavlovský: Terror Firmer
Štěpán Kopřiva tu už opěvoval ostatní Tromácké filmy, takže Toxického mstitele nechám na něm. Já jen doporučím vaší pozornosti nejzvrhlejší produkt společnosti Troma, u kterého budete váhat, jestli se smát nebo zvracet. Přetahování se o z břicha vytržené embryo, slepý režisér, který se nedokáže trefit při močení do mušle (zato své spolupracovníky trefuje bezchybně), sériové zvracení, pobíhající naháči, gejzíry krve a vnitřností... opravdu pouze pro silné povahy. A navíc to má i poselství!

Štěpán Kopřiva: Toxický mstitel
Ještě o příčku výš se vyšplhala legenda, kterou se začala psát Tromahistorie: první díl Toxického mstitele. Neduživý šprt spadne do barelu s radioaktivně bublajícím zeleným hnusem a změní se v zrůdné monstrum s bradavičnatě mongoloidním ksichtem, baletní sukénkou a proklatě rychlým mopem a vnese do prohnilého městečka zákon a pořádek.

7. místo

Jiří Pavlovský: Zběsilý útěk
Film temný jako noc v továrně na černou barvu. Malý mafián dostal za úkol zbavit se pistole, která zastřelila zkorumpovaného poldu... jenže místo toho jí šlohnul kámoš jeho syna a použil na svého otce. A pak utekl. Mafiánský hrdina jde po něm a po pistoli a noří se hloub a hloub do hříchů města. Přes gaunery a pasáky až k pedofilům. A v patách má své kolegy, kteří začínají tušit, že něco není v pořádku. Hustá atmosféra... a  navíc,i když jsou tu jen dvě akční scény, obě jsou perfektně natočené – jak rozfázovaná úvodní přestřelka, tak finální souboj na hokejovém stadiónu.

Štěpán Kopřiva: Temný obraz
Režisér Richard Linklater použil svou oblíbenou fintu: natočený hraný film překreslil do animovaného. A protože se jedná o adaptaci románu halucinogenního krále Philipa K. Dicka, podařilo se mu tím dosáhnout zřejmě atmosféricky nejvěrnějšího zobrazení Dickových rozostřených vizí. Realita je znepokojivě povědomá a přesto jiná a zfetovaní protidrogoví agenti fízlují nakonec sami sebe.