Top 10: DVD za rok 2007 - 2. část

Proto jsou tu filmoví experti Štěpán Kopřiva a Jiří Pavlovský, kteří vybrali deset nejlepších filmů z těch, které jste v kinech nikdy neviděli.

6. místo

Jiří Pavlovský: All that jazz
I když hrozí, že vzniknou pochybnosti o mé sexuální orientaci, tak musím do svého toptenu zařadit i muzikál. Drama choreografa, který usilovně pracuje na svém novém projektu a ještě usilovněji na svém sebezničení, je díky režii Boba Fosse nervní jako kráva na jatkách. Joe Gideon (v podání nedávno zesnulého Roy Scheidera) se láduje prášky po desítkách, zapaluje si jednu cigaretu od druhé, přefikne všechno, co má prsa a dýchá a na záda mu funí zubatá. Jenže člověk musí svým posedlostem něco obětovat. Třeba i život. To vše za zvuků hudby.

Štěpán Kopřiva: Deník zabijáka
Tradiční první věta na setkání anonymních alkoholiků: "Ahoj, já jsem Frank a jsem alkoholik." Následující věta už tak tradiční není: "Jsem nájemný zabiják a rád bych svůj problém s alkoholem vyřešil, abych se mohl vrátit ke své práci, která mě moc baví." Deník zabijáka je v podstatě obyčejný příběh o obyčejném chlápkovi, který se vyrovnává se svou přítulností k obyčejné flašce - až na to, že ten chlápek je obyčejný profesionální
vrah a my mu držíme obyčejné palce, aby se z toho dostal a mohl zase začít vraždit pro obyčejnou polskou mafii sněžných pluhů.

5. místo

Jiří Pavlovský: Deník zabijáka
Ben Kingsley hraje role z části příšerné (viz Lovci dinosaurů) a z části hodně divné. Deník zabijáka patří do té druhé kategorie. Kingsley tu hraje profesionálního killera, kterému jeho vášeň pro chlast začíná bránit v práci. Je trapné, když svou oběť musíte honit deset minut po parku, nebo jí místo elegantního podříznutí krku píchnete nůž do oka. To nemá žádnou úroveň. Pokud se chce zase dostat zpátky do formy a dělat práci, která ho baví, bude muset s pitím přestat. Což zase nebude tak jednoduché. A ani se toho nemusí dožít.

Štěpán Kopřiva: Terror Firmer
I když je (v tomto žebříku několikrát vyrašivší) Toxický mstitel korundová ultraklasika, nejlepší tromafilm, který se u nás loni rozplácl na DVD, je podle mě Terror Firmer. Nekompromisně úchylné superbéčko obsahuje takovou nálož krve, slizu,
postmoderních zcizováků, tryskající moči, tryskajících mozků, jásavě barevných zvratků, konzumovaných pohlavních orgánů a slizkých embryí vyrvaných holýma rukama přímo z dělohy, že srdce každého diváka s vytříbeným vkusem musí zaplesat. Nebo alespoň explodovat.

4. místo
Jiří Pavlovský: Šaráda

I když k nám film přišel v kvalitě, jakoby DVD někdo udělal podle staré VHSkové nahrávky, stejně to téhle špionážní komedii nedokázalo zlomit vaz. Začíná to hezky – vraždou. Audrey Hepburnové někdo zabil manžela. Ne že by jí to příliš vadilo (i když jí trochu znervózňuje, když na pohřbu do manželovy mrtvoly píchají hosté špendlíkem), ale zdá se, že v nebezpečí je i ona sama. Má něco, co má velkou cenu a kolem ní jsou lidé, kteří ji buď chtějí zabít, nebo jí aspoň ustavičně a bez přestání lžou. Mezi nimi Cary Grant a Walter Matthau. (Upozornění – pokud vám ani jedno z těchto jmen nic neřeklo, radši se ani se sháněním nenamáhejte.

Štěpán Kopřiva: Šaráda
Cary Grant, Audrey Hepburnová a Walter Matthau - a neprávem polozapomenutý flák ze šedesátých let, který předvádí nepříliš často vídanou studenou fúzi bezstarostné romantické komedie a cynického špionážního thrilleru. Hladká bezešvost, s níž muzikálový
expert Stanley Dohen přechází z jednoho žánru do druhého, dokáže uhranout ještě po letech - stejně jako Hepburnové pragmatická naivita, Grantova klidná prolhanost a neúprosně se vršící hromada mrtvol.

3. místo

Jiří Pavlovský: Zmizení
Přenést klasickou chandlerovskou drsnou školu na školu střední, to zní velmi zhovadile. A přesto to funguje. Taky proto, že se tvůrci vykašlali na všechny vizuální parádičky, které jsou s noirovým žánrem spojované, a soustředili se na to hlavní. Na posedlého detektiva, který se při pátrání po vrahovi své mrtvé dívky nedá ničím odradit a po každé ráně zase vstane ze země. Místo deštivých ulic Los Angeles jsou tu osamělé betonové chodby místního vzdělávacího ústavu a místo temných zločineckých slují sklepy rodinných domků s matkami servírujícími limonádu. Zůstává ale zaťatost hrdinů a všudypřítomné zlo.

Štěpán Kopřiva: Zmizení
Klasická drsná škola - mezi dnešními teenagery. Jasně, zní to výsostně debilně. Maltézský sokol šmrncnutý Beverly Hills 90210? Při té představě se nedávno snězený oběd pokouší o bungee dumping z ústní dutiny. A přesto to funguje. A nejen to: právě odvrhnutí veškerých tradičních noirových klišé (žádný unaveně vtipný vnitřní monolog, žádný černobílý déšť, žádný klobouk s klopenou střechou a žádné matné sklo na dveřích detektivní kanceláře) a zasazení do stylově antagonistického prostředí naplno obnažuje a znovuobjevuje sílu tohoto detektivního subžánru.