Nejslavnější románoví antihrdinové

I přes jejich nedostatky – nebo možná právě pro ně – je často shledáváme o mnoho zajímavější, jindy s nimi alespoň soucítíme.

Emma Bovaryová (Paní Bovaryová, 1857) – Gustave Flaubert

Mluvíme-li o románových antihrdinech, nesmíme opomenout Emmu Bovaryovou, maloměstským životem znuděnou ženu, jejíž chybná interpretace romantické literatury ji dovedla až k sebevraždě. Čtenáři jsou v případě Flaubertovy nejslavnější románové postavy rozděleni do dvou táborů: Jedni nemohou Emmu vystát – např. i proto, že se nechová jako správná matka, neboť ihned po porodu dá dceru kojné –, jiní s ní soucítí a do jisté míry chápou její touhy.

Humbert Humbert (Lolita, 1955) – Vladimir Nabokov

Za velmi kontroverzní byl v padesátých letech považován román Lolita (1955) Vladimira Nabokova. Poprvé byl vydán v Paříži, a to v anglickém jazyce; jeho protagonistou je Humbert Humbert, jenž je sexuálně přitahován velmi mladými dívkami. Tento literární vědec se domnívá, že jeho posedlost děvčátky – kterým říká ‚nymfičky‘ – zapříčinila předčasná smrt Annabel Leighové, jeho dětské lásky.

Po přestěhování do Nové Anglie, kde Humbert plánuje napsat svou teoretickou práci, se seznámí s dvanáctiletou Dolores Hazeovou, dcerou své domácí, do níž se okamžitě zamiluje.

Alex (Mechanický pomeranč, 1962) – Anthony Burgess

Ačkoli mladý Alex, hrdina novely Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange, 1962) chodí za školu, pije a se svými kumpány přepadává mladé dívky, řada čtenářů s ním v jistých momentech soucítí. Přestože ve chvíli, kdy Alexe dopadne policie, cítíme jisté zadostiučinění, program doktora Ludovica shledáváme jako příliš krutý i pro takového antihrdinu.

Podstatou léčby je totiž podat subjektu dávicí léky a násilím jej přimět sledovat několikahodinové filmy o násilí. I přes Alexovo neomluvitelné chování slouží Burgessův příběh jako výstraha, že bez ohledu na závažnost zločinu by svobodná vůle jednotlivce nikdy neměla být potlačena.

Scarlett O’Harová (Jih proti Severu, 1937) – Margaret Mitchellová

Scarlett O’Harová, hrdinka románu Jih proti Severu (Gone with the Wind, 1937), je jedním z nejznámějších antihrdinů vůbec. I přes její povýšené chování a rozmazlenost by se do ní nejeden čtenář mohl lehce zamilovat. Její smyšlení je mnohem vyzrálejší, než se od ženy v dobách občanské války očekávalo, a tak svůj smysl pro řízení finančních záležitostí musí před ostatními muži skrývat.

Vzhledem k unikátnosti hrdinky slavného románu Margaret Mitchellové není divu, že v roce 1966 vznikla divadelní adaptace, v roce 1980 velmi úspěšný film a o čtrnáct let později také televizní minisérie na motivy knihy Scarlett (1991) spisovatelky Alexandry Ripleyové.