MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Dabing je profese jako každá jiná a dá se jím uživit. Ostatně spousta herců to potvrzuje. Divadlem či filmem to příliš nejde, případně se takto uživí jen málokdo. Dabingem se živí i herečka Klára Kuklová. Její hlas jste mohli nedávno slyšet třeba v seriálu NCIS na Nově, kde dabovala poněkud excentrickou laborantku a počítačovou kouzelnici Abby.

„Ta práce je úžasně dobrodružná, než nadabujete první větu, tak ani pořádně nevíte, jak vlastně vaše postava vypadá, kolik jí je, jestli je černá, bílá, žlutá nebo růžová. Je to jiný způsob hraní než v divadle, kde si herec postavu stvoří od A do Z,“ řekla Magazínu Klára.

„Při dabingu musíte ctít originál, vcítit se do něj, vžít se do kůže toho, kdo tu postavu hraje. Jít s hercem, nikoliv proti němu. V tom je celé kouzlo dabingu,“ doplnila.

Jak celý dabing vzniká? Originální text se nejprve nahrubo přeloží, pak ho další člověk připravuje dabérům rovnou do úst, což znamená, že ho v mnoha případech zcela překopává. Ten, kdo text upravuje, už má k dispozici i natočený materiál a často doslovně přeložený text „zlidští“ natolik, aby dával smysl.

Zároveň také text rozepisuje do jednotlivých tzv. timecodů. Zmiňovaný timecode určuje čas, kdy herec v originálu začne pronášet danou větu a dabér číst svůj text. Timecody běží i na obrazovce, na níž dabér sleduje originál, aby se snadněji „chytal“.

Z textu musí úpravce vyhodit všemožné citoslovce, jako jsou „ach, och“ atd., veškerá jména musí do textu napsat foneticky.

Jak to tedy může dopadnout? Řekněme, že máte upravit větu přeloženou takto: „Aj, José, nejsem si zcela jist tím, že toto bude možné.“ Zkušený úpravce se mrkne a přepíše ji na: "David TC 32:50: Dobře, Chosé, uvidíme, jestli to půjde". Doplní tedy postavu, timecode a napíše herci dialog lépe do „pusy“.

Navíc úpravce do textu rovnou vpisuje i to, kdy a kde postava kýchne, dýchne, pláče a pod. Tady je ukázka několika značek, se kterými se při dabingu herci setkávají dnes a denně.

Ne, opravdu to nejsou překlepy, všechny ty tečky, pomlčky a čárky jsou jednotlivé značky, kterými úpravce říká herci, kde má mít jakou pauzu či kde má na co klást důraz. MO či VO znamená „v obraze“ nebo „mimo obraz“, zkrátka jestli herec je vidět, když to říká, nebo ne.

Pro normálního smrtelníka je to nepochopitelný mišmaš, pro herce však naprosto čitelný úkol, jak má dabovat. Jenže každý režisér má jinou metodu, jiné značky, takže než se do toho člověk dostane, pořádně se někdy zapotí.

„Je to tak, někdo napíše do závorky nádech a potáhnutí z cigarety, někdo ne, musíte pak dělat zvuky podle toho, co ten váš herec dělá na obraze. Tohle se mnohde nepíše, protože herci už to vycítí sami a umí si to pohlídat," vysvětlila Klára Kuklová.

Někteří úpravci mají texty tak přeznačkované, že už herec pomalu luští spíše hieroglyfy. Jsou tam zaznamenány všemožné pidipauzy, minipauzy, menší a větší pauzy, takže je to pomalu na zbláznění. Pokud je ale text upraven dobře, herci to mohou tzv. "na první dobrou" tedy bez oprav rovnou namlouvat.

Nemusí se přitom ani dívat na obrazovku. Opravdové profíky dělá jejich um a hlavně hlas. Radovan Lukavský prý svůj krásný hlas trénoval tím, že si každý den nahlas četl. Vždy alespoň 20 minut.

Starší generace, ale i hodně mladých, dnes do kina na otitulkované filmy moc nechodí, raději si počkají na nadabovanou verzi. Dabing je však čím dál dražší, bývá až desetkrát dražší než nasazení titulků pod originální znění.

Náklady stoupají, nároky na kvalitu mají spíše opačný trend. A tak už se příliš nedodržuje pravidlo, že zahraniční herci jsou spojeni s jedním a týmž českým hlasem. Když daný dabér nemá čas, jednoduše se přeobsadí. Není čas čekat.

Když třeba ve filmu pláče dítě, nechtějí společnosti platit matce s dítětem, aby přijela do studia kvůli jednomu zaplakání či jedné větě. Nadabuje to proto jednoduše dospělý herec. Jeden velkofilm, který se dřív dělal třeba měsíc, je dnes hotový i za pouhopouhý jeden den.

V Československu se začalo dabovat na konci čtyřicátých let minulého století. Tehdy vznikl první dabovaný film u nás, a to pod vlivem sovětské kinematografie, která dabovala filmy především proto, aby potlačila nenáviděnou angličtinu.

Díky tomu vznikla tzv. „česká dabingová škola“, která svůj zlatý věk zažila během komunistické izolace 50. a 60. let. Dabing se u nás už tak vžil, že mnozí vlastně vůbec neznají originální hlasy mnoha světových hereckých hvězd.

Belmondo má prostě hlas Jiřího Krampola, Paul Newman hlas Luďka Munzara, Annie Girardot hlas Věry Galatíkové a Luis de Funés je prostě František Filipovský. Posledně jmenovaná dvojice je jednoznačným důkazem, co dokáže dabing s originálem. Slavný francouzský komik sám uznal, že Filipovský zní mnohem lépe než on v originálu.

Pro jiný takový případ nemusíme chodit příliš daleko. V kinech měl nedávno premiéru film Sex ve městě. Sarah Jessica Parker tu mluví svým nepříjemně pisklavým hlasem a vyznívá najednou jako hloupá pipina. Ukazuje se, že hlas Lucie Juřičkové v českém dabingu americké herečce dodal hloubku, která v originálu chybí.

Kdysi se točilo vícejazyčně
Když ještě neexistoval dabing, točily se některé filmy ve více jazycích. Takto například pracoval i slavný Vlasta Burian. Ten natáčel své filmy jak v češtině, tak i v němčině. Greta Garbo zase anglicky, německy i švédsky.

Ale největšími přeborníky byli Laurel a Hardy. Ti dokázali vyrobit film pro pět zemí najednou. Zahráli scénu nejprve v němčině, pak v angličtině, francouzštině, španělštině a nakonec mluvili italsky.

Dabing dnes není celosvětová záležitost, někde se dabuje, někde ne. Třeba Polsko nebo Srbsko dabuje jen jednohlasně, nám to připomíná dřevní doby podomácku dabovaných amerických filmů či porna, které za komunistů kolovalo mezi lidmi na VHS.

"Ach, ještě, přidej, ještě" alias porno zdaleka nebylo jediné umění, po kterém lidé bažili. Chtěli vidět i světovou kinematografii, když byla u nás zakázaná. Překládala se a dabovala jednohlasně podomácku. Třeba Ondřej Neff takhle zpracoval stovky filmů. 

V severských státech nebo v USA se dabing nezavedl nikdy. Tam se dabují jen tzv. postsynchrony, tedy přemlouvají se scény s nepříliš kvalitním zvukem, kdy herec namluví sám sebe ve studiu.

Někteří herci tuhle možnost i zneužívali. Říká se třeba, že Marcello Mastroianni, když byl unavený, začal do kamery říkat úplné nesmysly. Jenže to byl Marcello, tak mu to režisér dovolil. Druhý den ale musel nadabovat sám sebe.

V USA se dabují maximálně kreslené filmy. Třeba Shreka dabovala jedna hvězda vedle druhé a dabing tak povýšil tuhle kreslenou pohádku na velkofilm.