Pohled do zrcadla, který zabíjí

A z téhle základní obavy těží i nový horor režiséra jménem Alexandre Aja. Ano, to je ten chlápek, který natočil syrové a brutální záležitosti jako Noc s nabroušenou břitvou a Hory mají oči. Oba filmy byly dějově jednoduché, ovšem s atmosférou tak hustou, že byste jí mohli používat jako trampolínu.

Zrcadla už mají o něco složitější děj, ale jedna věc se nemění. Krvavé scény a tísnivá nálada. A Ajovi to funguje i přesto, že ve filmu zase tak moc lidí nezabije. Ovšem mrtvých tam uvidíte spousty.

Obchoďák smrti
Samotný příběh (remake korejského filmu) originalitou zrovna neoplývá. Policista vyhozený od sboru kvůli takové maličkosti, jako je zastřelení kolegy, dostane práci jako hlídač spáleného obchodního domu. Domu, který musí být udržovaný ve stejně zchátralém stavu, než se pojišťovna rozhodne, jestli za škodu zaplatí, nebo ne.

Všechno je zničené, kromě jedné věci. Zrcadel. Ty jsou jako nová. A s odrážením reality si příliš hlavu nelámou. V těchhle zrcadlech občas vidíte i dost divné věci. A občas vás zabijí.

Útok z Asie
Zrcadla prozrazují asijskou inspiraci. Zaprvé je tu strach z věcí, které berete za naprosto samozřejmé (mobily, video, voda, mrtvé děti, zrcadla), za druhé je to klasický mix hororu s detektivkou.

První půlhodinu budete napnutí tak, že by na vás mohli vydrnkávat metalové rify, abyste se poté trochu uvolnili u detektivního pátraní - aby pak všechno vyvrcholilo vyloženě akčně a na nějakou hrůzu už ani nezbude čas.

Ve stínu hor, pod ostřím břitev
Když to tak člověk probere zpětně, tak Zrcadla nejsou žádné hororové veledílo a Noc s nabroušenou břitvou i Hory mají oči jsou o dost lepší – ale i tak dokázal Alexandre Aja vymáčknout z otřepaného námětu maximum.

Hlavně první půlka filmu vás drží pod krkem a prohání vám nervy mlýnkem na maso. Bafačky jsou sice jednoduché, ale účinné – párkrát jsem sebou pěkně škubnul.

Navíc je v hlavní roli Kiefer Sutherland, kterému jdou muži na pokraji nervového zhroucení skvěle. Je to jeden z těch herců, který má v sobě šílenství i důvěryhodnost, což je pro herce v hororu docela výhra.

A i když ke konci filmu přestávají platit veškeré pravidla a zrcadla se z plíživých přízraků mění v Terminátora (čímž samozřejmě dost ztrácejí na děsivosti), tak stejně je v první části zpruzení.

A možná, až se budete příště dívat do zrcadla, budete přemýšlet o tom, jestli se díváte na svůj odraz, nebo jestli se váš odraz dívá na vás.