Chtěli byste žít 300 let?

Na premiéru Věci Makropulos jsem šla hlavně proto, abych nebyla označena za kulturního barbara, možná mě o trochu více lákala Daniela Kolářová v hlavní roli a dílo Karla Čapka, který je mimochodem „génius nadčasovosti“, ale stejně jsem nic velkého nečekala, žádné efekty, žádné pohledy zblízka, občas určitě neuslyším ani text, budu sedět v sále plném důchodců a modlit se, ať to brzy skončí. Opak byl ovšem pravdou.

Jako první mě zaujala hudba, dost moderní, napsaná inscenaci na míru, plná optimistických i pesimistických zvratů, mající motiv a nápad, elektronická, zkrátka pro dnešního diváka opravdovější než nějaká klavírní serenáda. Navíc se autorovi Dareku Královi povedlo skvěle se trefit do jednotlivých situací a hudba dokreslila pocity až k husí kůži na mém předloktí.

Výkony některých berou dech
Potom jsem se zaměřila na Emilii Marty (Danielu Kolářovou) v extravagantních šatech a velmi extravagantním účesu, která táhla na vodítku modrého pásovce. Pásovce, říkám si, co to proboha je?

Nebyla jsem schopná najít, jak dlouho pásovci žijí, ale co se týká charakteru a stavby těla, jsou zřejmě pěkně „vyčůraní“, mají ostré zuby a drápy, které dokážou v nebezpečí dokonale využít, mají velmi citlivý čich na nebezpečí a jsou jedni z nejlepších v bleskovém úniku. Predátora překvapí úprkem, schoulením do klubíčka (pásy nejdou u většiny druhů prokousnout) nebo se prostě odkutálí do vody, protože jsou výbornými plavci. Na jednom místě žijí pouhé 3-4 týdny, snad kvůli potravě a pro člověka jsou těžko ochočitelní. A co to má společného s Emilií Marty a Věcí Makropulos?

Pásovec je možná jediným „domácím mazlíčkem“, který s milou Emilií vydrží a jeho charakter se podobá jejímu. V případě nebezpečí se Emilie stáhne a uteče, své děti nevychovává, milence opouští, umí být drsná a v jejím věku přes 300 let jí láska fyzická ani psychická jednoduše vůbec nic neříkají, má prostě takový pěkně tvrdý krunýř. V tom byl zřejmě úmysl režiséra Davida Drábka, když v inscenaci tohoto polystyrenového „mazlíčka“ využil.

Výkony některých herců berou dech. Z výkonu Kolářové jsem byla nadšená a věřte mi, i divadlo může dnešního člověka „na férovku“ rozbrečet. Emilia je tak chladná, tak bezcitná, tak nešťastná, až je vám jí líto.

Vše dokresluje Čapek všudypřítomnou ironií a vtipnými replikami, Darek Král již zmíněnou skvělou hudbou, Martin Chocholoušek dobovou scénou a Zuzana Krejzková velmi nápadnými a výstižnými kostýmy. Když už budete unaveni dramatičností, rozveselí vás režisér krátkými velmi vtipnými intermezzy.

K čemu divadlo?
V inscenaci mimo jiné uvidíte naživo i Pavla Baťka, frajerského doktora Lukáše Beneše z Ordinace v růžové zahradě, a to v úplně jiném světle. Je nesmělý, dětinský a sladký. Další herci v dobře ztvárněných malých rolích jsou například Martin Davídek (z reklamy „…voní hezky“), Jana Bernášková (Bety z Ulice) nebo Jaroslav Kepka.

I já mám normálně úplně jiné zájmy, než poposedávat dvě hodiny na polstrované židli v divadle, ale tahle hra má určitě na to váš odpor k divadlu překonat. Lístek do „Vinohradského“ stojí 340 Kč a vinohradská divadelní scéna není tak zkostnatělá, jak se zdá.

Když už nic jiného, budete mít alespoň jedno malé plus k maturitě, protože Čapkovi se v této „životní“ zkoušce jednoduše žádný Čech nevyhne.

Divadlo na Vinohradech, Karel Čapek - Věc Makropulos, režie: David Drábek j.h., dramaturgie: Martin Velíšek, scéna: Martin Chocholoušek j.h., kostýmy: Zuzana Krejzková j.h., hudba: Darek Král j.h., hrají: Daniela Kolářová, Jaromír Meduna, Filip Tomsa / Braňo Holiček j.h., Pavel Batěk, Jaroslav Kepka....

Hodnocení: 9/10