Málokterý muž stačí jejímu tempu, a tak jich má raději v zásobě více. Miluje italské typy, ale když na ní přijde chuť, klidně vyrazí jako šelma na lov do noční Barcelony a vyspí se s prvním, na kterého narazí. V kabelce permanentně schovává zásobu kondomů a jediný člověk, na kterém jí opravdu záleží, je milovaná babička.
A když jí i ta opustí? Zbude jen zoufalství, které dokáže na chvíli přerušit snad jen pořádná soulož.
Láska jako lék i zkáza
Životní zlom nastane až s příchodem pana „osudového“. Val najednou zjistí, že dokáže bez sexu i nějakou chvíli vydržet. Tím zázračným lékem je růžově pohádková láska. Kýčovitá dokonalost ale časem mizí a místo ní nastává živoucí noční můra. Život se Val bortí jako domeček z karet a myšlenky na sebevraždu jsou na denním pořádku.
Kdo si jednou stoupne na úplné dno, má se alespoň odkud odrazit. Val se odrazí přímo do domu neřesti, snad jediného místa, kde se může chovat tak, jak opravdu chce. Jenže ani tady nekvete pšenka na věky a počáteční nadšení brzy vystřídá kruté prohlédnutí: sex, drogy a násilí tu mají k sobě až příliš blízko.
Možná vás do kina nepustí…
Mnohdy si můžeme u pohledu na filmový plakát poklepat na čelo. Škatulka „do osmnácti nepřístupno“ často zahrnuje snímky, které co do sexuality či násilí nesahají ani po paty hrám, co paříme doma na počítači.
S uznáním je tedy třeba pokývat hlavou a uznat, že na Deníku nymfomanky se skutečně pozná, proč se v oné kategorii ocitl. Psychologické drama erotikou rozhodně nešetří a to, že z ní nedělá čiré porno, je mu jen ku prospěchu.
Umělecké porno? Spíš zdařilý eroťák
Zahledění se do filmového deníčku pohledné španělské nymfomanky sice s odstupem připomíná životní skládačku, která na sebe vrší jednotlivé kostičky nespoutaného sexu, marné lásky i uvědomování si sebe sama, ale všechno dokáže spojit výraznou atmosférou, kterou bychom (podobně jako děj) hledali v pornografii jen těžko.
S trochou nadsázky se dá označit za tolik hledanou „pornografii pro ženy“, a to i přesto, že se svatby na konci nedočkáme.
Přinejmenším stejně odvážný jako odhalená ňadra hlavní hrdinky, či ruka pomalu stahující kalhotky a hladící ty nejintimnější partie, je pohled do duše spoutané nezřízenou chutí po mužích.
Hraje-li některý film na strunu vzrušení, většinou k tomu nezvládá podrobnou sondáž psychiky. Deník se tak stává výjimkou, která pomůže leckomu pochopit, že být nymfomankou není žádný med a že co ze začátku láká, stane se časem překážkou. Ono totiž málokterého muže potěší, že svou vyvolenou neuspokojí nikdy déle než na půl hodiny.
Deník nymfomanky, Diario de una ninfómana, Španělsko 2008, režie: Christian Molina, hrají: Geraldine Chaplin, Leonardo Sbaraglia...
Do 18 let nepřístupné
Hodnocení: 8 / 10
V kinech od: 8. 1. 2009
Podívejte se na trailer:
Diskuze k článku:
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
Počet příspěvků v diskusi: 184