Barbar Conan se vrací na scénu

Člověk nemusí být odborníkem na fantasy ani film, aby poznal, že dva natočené filmy o Conanovi (ano, Barbar a Ničitel) jsou nebe a dudy. A podobné je to s autory, kteří pokračují v příbězích kdysi geniálně vymyšlených Conanovým duchovním otcem, Robertem Ervinem Howardem.

Někteří ctí tradici a snaží se psát syrové dobrodružky s příměsí magie, jiní plácají páté přes deváté jako pejsek a kočička a čtenáře z toho pak podobně bolí břicho.

Příběh Conan a studna ghúlů je výjimkou, a to hned dvojitou. Jednak patří k tomu nejlepšímu, co u nás lze od pokračovatelů dostat, a druhak se na pultech knihkupectví objevil již podruhé, čímž se může pochlubit jen málo českých autorů.

Zachránce Conan
Divoký barbar z hor daleké Cimmerie se tentokrát dostává mezi kamenné štíty jiného horského masivu, Himelián, aby se hned zpočátku stal netušeným svědkem rodícího se spiknutí, které má za účel změnit mapu světa.

Pragmatický Conan se rozhodne přihřát si v dusné atmosféře blížící se války svou polívčičku, ovšem netuší, že do plánů stávajících mocipánů zasáhne neočekávaný, dávno zapomenutý nepřítel lidí jako takových...

Úcta nejvyšší
Leonard Medek v této knize opět dokazuje nejen že umí psát, ale že se dokáže vcítit do conanovské atmosféry a s úctou ji využít. Nepřehání to s čaroději ani příšerami (ani fantasy světy by se neměly podobat počítačovým hrám, kde na vás za každým rohem vybafne nějaké monstrum) a hlavně: nevycpává příběh jen tak, aby se vás pak snažil ohromit velkým finále.

V jeho podání držíte Conanovi palce i při „obyčejném“ zápasnickém turnaji a přitom jak děj plyne, máte pocit stále většího nebezpečí i gradace.

Postavy jsou věrohodné – ani nabušenci Conanovi nestačí jeho obrovské plíce na kopání tunelu pod vodou a musí vyřešit otázku dýchání – a román oplývá několika nezapomenutelnými scénami; za všechny jmenujme boj v pevnosti pašeráka jedů a omamného kuřiva.

Leonard Medek: Studna ghúlů, 2. vydání. Obálka: Jan Patrik Krásný. Vydal Klub Julese Vernea, Praha 2008. 279 str. 220 Kč.