MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Původem skotská zpěvačka Annie Lennox získala během své kariéry čtyři ceny Grammy, jedenáct cen Brit Awards, pět cen Ivor Novello, jednoho Oscara, dva Zlaté glóby a nedávno i speciální cenu za zásluhy na American Music Awards.

V neposlední řadě je také zakladatelkou organizace The SING Campaign na podporu nemocných AIDS/HIV v Africe, zpívala na oslavě devadesátých narozenin Nelsona Mandely a tak dále. Tudíž by se o ní mělo psát jen v superlativech. Konečně proč ne? Je totiž nebezpečné dotýkat se hvězd.

Nad její sólovou dráhou se nyní můžeme zamyslet při poslechu retrospektivy s prostým názvem The Annie Lennox Collection, která obsahuje její největší hity z období posledních patnácti let a to konkrétně z alb Diva (1992), Medusa (1995), Bare (2003) a Songs Of Mass Destruction (2007).

Její devizy jsou jasné. Zvučný podmanivý hlas, skvělá intonace, procítěnost a smysl pro nosné melodie. Potíž je trochu v tom, že je tady těch hitů nějak moc po kupě a tudíž se ukazuje, že jsou si mnohdy poměrně podobné, ať už jde o texty, kde jde většinou o nějakou zhrzenou lásku, případně se do toho zamíchá trochu zpráv o počasí, ale především o aranžmá, kde to doslova překypuje „vzdychajícími“ klávesami.

Tady je potřeba ocenit angažovanou píseň Sing, které se váže právě ke kampani na podporu obětí AIDS a kromě svého poselství přináší oživení v podobě afrického espritu. Škoda, že tu Annie zůstala tak trochu napůl cesty a tenhle prvek nedotáhla do konce.

Bonbónkem je pak cover-verze prastarého hitu Procol Harum A Whiter Shade Of Pale, která sice nedosahuje sugestivnosti originálu, ale jinak Annie docela sluší. A můj osobní výběr, co se týče ostatních pecek? Asi nejpůsobivější mi připadá Love Song for a Vampire, kde je ta sladkobolnost zvládnutá s dokonalou bravurou.

Výrazně slabší je to ovšem s bonusovými skladbami, které jinde nenajdete. Pattern Of My Life z pera Toma Chaplina je prostě hloupá odrhovačka a někdejší hit kapely Ash Shining Light je jen o něco málo vtipnější odrhovačka (ceny neceny). Tady si Annie ke svému bilancování měla zvolit něco rafinovanějšího, alespoň třeba klišé v podobě nějaké operní árie, jistě by to celé kolekci dodalo na váze.

The Annie Lennox Collection, 14 skladeb, 62 minut, Sony Music