Děsivé Proroctví o konci světa

V padesátých letech zakopala škola do země časovou schránku, do které děti vložily obrázky toho, jak si představují, že bude svět za padesát let vypadat. Až na jednu holčičku, která tam strčila stránku popsanou čísly. Když to pak po půl století vytáhli, zjistilo se, že čísla jsou kódy, která ukazují data světových katastrof - premiér filmů s Nicolasem Cagem!

Poslední číslo, které v seznamu bylo, ukazovalo na datum, kdy do kin vstoupil snímek Proroctví. Pak už bylo jen prázdné místo...

Cageovo prokletí
Vážně netuším, jak to Cage dělá, že každý jeho film skončí fiaskem... a hlavně jak se mu daří, že ho producenti ještě pořád obsazují. Zvlášť, když jeho herectví spočívá v tom, že se doširoka rozkročí a vytřeštěně kouká do dálky (copyright na tenhle postřeh má Štěpán Kopřiva) a jeho poslední úspěšný snímek byla Skála, což bylo natočeno někdy v patnáctém století (v nebezpečných scénách za Seana Conneryho zaskakoval tehdy ještě dvouoký Jan Žižka).

Ale stejně jako dobří holubi, i on se pořád vrací a ničí další a další režiséry – a ani Alexi Proyasovi se nepodařilo prolomit Cageovo prokletí. A to je přitom člověk, kterému se podařilo všechno, na co sáhl – Vrána, Já robot, Temné město. Jenže na Cage jsou i ptáci krátký. Cage je tutovka.

A tak, i když se Proyas snaží a servíruje vám atmosféru hustou jako bramboračka od babičky, stejně na konci zaraženě zíráte na plátno a přemýšlíte, jestli to celé mysleli tvůrci vážně.

Mnoho povyku...
Fakt je, že Cageovo rozkročoidní herectví (zřejmě vychodil stejnou hereckou školu jako Van Damme – vysokou roznožkovou) není největší problém filmu. Největší problém filmu je to, že celá linie s předpovězenými katastrofami a jejich odhalováním vůbec nesouvisí s koncem filmu.

Ve finále zjistíte, že devadesát procent filmu tam bylo jen proto, aby bylo nějaké napětí, aniž by to pak mělo nějaký smysl.

Je to stejné, jako byste sledovali film o běžci, který se připravuje na důležitý závod, po dlouhém vypětí ho vyhraje – a pak medaili dostane divák, který na ochoze požíral párek v rohlíku... a to na ochoze úplně jiného stadionu, deset let poté.

Předzvěsti zkázy
Ale jsou stopy, které vás už od začátku varují. Třeba když se hrdina dlouze dívá na čísla 110901, aby v nich až na třetí pokus konečně odhalil nejznámější datum v moderní americké historii... a pak se ještě připojil na internet, aby divákům ukázal, že ten den spadly nějaké baráky.

No a pak se do toho začne cpát náboženská symbolika, která obvykle věští hrůzu a děs, a je vymalováno a po vymalování uklizeno a vytřeno. Malé děti, árijští našeptávači démonicky vykukující z lesů, hrdina s traumatem a ztrátou víry, přemoudřelý synek... a to všechno je zakončeno pointou, která je sice docela slušná, ale jak už jsem psal, v rámci celého filmu vůbec nedává smysl.

Ale Proyas se opravdu snaží, pád letadla je monumentální, další katastrofa je jen o něco slabší, film si drží napětí, atmosféru a překvapí i lehkou brutalitou... a ocenit se musí i to, že nekončí tak zběsilým happyendem, jak je u velkofilmů obvyklé.

Jen škoda, že samotná kostra snímku trpí rozvinutou skoliózou a dobré nápady jsou nakonec převálcovány těmi špatnými a všechno zadupe do země Cagezilla. Proti té není obrany a na konci je jen utrpení, síra a skřípění zubních protéz. Proroctví nelhalo.