Judas Priest dokazují, že heavy metal není mrtvý

Výraz heavy metal byl poprvé pravděpodobně poprvé použit v souvislosti s kapelou Led Zeppelin (ale ti ho naprosto nenávidí, což jsem slyšel z jejich úst na vlastní uši). Nicméně v druhém polovině sedmdesátých let minulého století jako částečná reakce na hnutí punk se o slovo přihlásila také nová generace zastánců „kovového“ zvuku zaškatulkovaná pod názvem New Wave Of British Heavy Metal.

A u jejího zrodu stála vedle už tehdy svým způsobem veteránů Motorhead či tehdejších nováčků Iron Maiden v neposlední řadě i úderka Judas Priest. Ti se asi nejvíc v rockové historii proslavili svým albem British Steel z roku 1980 s nadčasovými hity Breaking The Law a United a potažmo mnohem zvukově vyzrálejším o dva roky mladším opusem Screaming For Vengeance.

Homosexualita se nenosí

Judas Priest pak provázela i řada neúspěchů a jejich věhlas utrpěl zejména odchodem zpěváka Roba Halforda a vlastně i jeho přihlášení se k homosexuální orientaci (to se u maskulinních metalistů moc nenosí). Ale nakonec se vše v dobré obrátilo a kapela opět dobývá světová pódia.

To jednoznačně potvrzuje i jejich letos v létě vydaný živák A Touch Of Evil – Live s již před delším časem navrátivším se Halfordem i bubeníkem Scottem Travisem a v naprosto skvělé formě fungujícími dvěma plavovlasými sólovými kytaristy K. K. Downingem a Glennem Tiptonem, kteří jsou jednoznačnými priestovskými ikonami.

Záznamy z jejich bombastických turné z let 2005 a 2008 jasně naznačují, že styl, který měl svou kulminaci před téměř třiceti lety má stále svůj patřičný drive a davy příznivců. Svým způsobem je to pochopitelně retro a rozhodně tu nemůžete čekat nějaké novodobé trendy či kontaminaci jiný žánry. Ale o tom vlastně pravověrný heavy metal je. Takže při poslechu by bylo ideální někde najít starou džísku s nášivkami s patřičným logem a pak si už jenom užívat a užívat.

Pravda, ploužáků ani těch skutečně nejlepších dávných pecek se tady moc nedočkáte, ale toho poctivě nabušeného řeziva bezesporu ano. A koneckonců to Halfordovi i po padesátce poměrně slušně zpívá.