Distirict 9: kreveťáci závislí na kočičím žrádle

Pamatujete na Lebkouny? A co kdyby nevypadali lidsky, ale spíše jako Zergové ze hry Starcraft? A co kdyby se nechtěli začlenit mezi lidi, ale byli tak jiní, že by nějaké spolužití s lidmi nebylo možné? A ještě jedno co kdyby. Co by se stalo, kdyby měli k dispozici zbraně tak mocné, že by po nich prahly všechny zbrojní firmy světa?

Tak to je základní rozehrávka filmu District 9. Jeho režisér a scenárista Neil Blomkamp pochází z Jihoafrické republiky. Natočil krátký dokument o problémech soužití lidí a mimozemšťanů, kterým zaujal producenta Petera Jacksona natolik, že mu svěřil balík peněz a nechal ho natočit film na pomezí akčního snímku a sociologického experimentu, který z kraťasu vycházel. Že ta druhá část nezní moc lákavě? To vůbec nevadí, Kreveťáci, jak se mimozemšťanům přezdívá, totiž také ne.

Jsou natolik odpudiví, že je zcela pochopitelné, že se nikomu v Johannesburgu noví sousedé ani trochu nelíbí. Nad městem navíc „zaparkovala“ cizácká mateřská loď a jak to tak vypadá, nemůže odletět.

Odsunem je do koncentračního tábora
Film začíná celých dvacet let po přistání lodi. „Kreveťáci“ žijí ve slumu a jsou závislí na kočičím žrádle. Jsou tak jiní, že se s nimi nechce nikdo sžívat, natož navazovat užší svazky. To, že mimozemšťané vlastní pokročilou zbraňovou technologii, která ale funguje na bázi DNA, a tudíž je pro lidi nevyužitelná, je vlastně vedlejší, i když se právě kolem této skutečnosti točí celý film.

Hlavně tu jde totiž o lidskou nesnášenlivost a netoleranci vůči odlišnostem. JAR je dnes známá mj. v souvislosti s rasovými nepokoji. District 9 (což je označení pozemku, na kterém je 1,8 milionu mimozemšťanů umístěno) nabídl černým i bílým společný objekt k nenávisti – jsou totiž zelení a divní, proto je už úplně jedno, jestli jsou zlí, nebo dobří. Je třeba je přemístit do nového slumu.

Když se něco pokazí…
Právě v den velkého stěhování celý film (či dokument, chcete-li) začíná. Seznamujeme se s Wikusem, který není možná žádný mozkový gigant, ale své práci rozumí. Poctivý úředníček, který má dohlížet na smečku hrdlořezů, jimž byl zadán dvojí úkol: přemístit Kreveťáky a najít nové technologie.

Film pokračuje dál na ruční kameře a diváci mohou v kině sledovat mezidruhovou komunikační výměnu, kdy je jen těžké přiklonit se na tu či onu stranu. I pro ty, kteří sedí před plátnem, jsou totiž Kreveťáci příliš odlišní na to, aby bylo možné je jen tak akceptovat a pohoršovat se nad tím, jak diskriminačně se lidští úředníci chovají.

Kreveťáci jsou pro lidi zcela viditelně podřadný druh. Živí se odpadky a neuznávají lidské hodnoty. Přesto mají technologii daleko přesahující tu lidskou. Co s tím? Vše se začne blížit k řešení, když Wikus nalezne podivnou kapsli. Ta jej nakazí a on se začne sám proměňovat v Kreveťáka.

Že je rázem nejcennějším kusem lidského (nebo kreveťáckého) masa na planetě, snad není potřeba zdůrazňovat. Začíná podívaná, na jejímž konci lze jen velmi těžko říci, kdo je tady osvíceným druhem a kdo je pouze podřadným zvířetem plným nízkých pudů.