Hraní počítačových her na plátně je pěkná nuda

Na život a na smrt
Obvyklým atributem scifáren, hlavně těch béčkových, je využívání odsouzenců na smrt. Čekatelé na elektrické křeslo jsou vypuštění do arén, kde bojují o možnost amnestie.

Což mi přijde jako rozumný a humánní nápad – rozhodně je to lepší, než být přivázaný jako podsvinče a v dokonale antiseptickém prostředí ugrilován. Člověk má aspoň zdání šance.

Ovšem podle filmařů je nemorální pouštět divákům záběry vzájemně se kydlících lidi. Od toho jsou tu přece televizní noviny. Nebo právě ti moralizující filmaři, kteří svá poselství rádi zdobí koláží z rozprsklých mozků.

Kozy a morálka
Duo Neveldine/Taylor, tvůrci adrenalinem bobtnajícího snímku Zastav se a nepřežiješ (a už méně bobtnajícího a více chaotického pokračování) nasadili učitelský tón a pustili se do kázání.

Nic proti, ale člověk by jim to mnohem víc věřil, kdyby s takovou láskou nezabírali efektní cákance krve a sexy holky vrtící zadkem... případně efektní cákance krve stříkající ze sexy holek, které přitom vrtí zadkem.

Což jsou mimochodem ty největší klady filmu. Jinak je to stupidní příběh na téma „falešně odsouzený muž bojuje ve zkorumpované společnosti v aréně o svůj život“ a, řekněme si to rovnou, k Running Manovi se to neblíží ani na dostřel bazukou. A navíc to, co mělo film udělat zajímavějším, ho sráží na dno.

Mějte mě rádi, smradi
Hlavní hrdina, věčně zachmuřený Kable (Gerard Butler) je totiž živý hrdina počítačové hry a je na dálku ovládaný vyhublým puberťákem. Není mi sice jasné, proč ho všichni považují za tvrďáka, když je vlastně největší borec to náctileté vyžle s ovladačem v ruce, ale to ať vezmou obyvatelé pekla.

Horší je, že divák neví, komu by měl vlastně fandit a proč někdo natočil film o hrách, stylem oslovujícím hráčskou komunitu, a popsal hry jako v podstatě něco nemorálního a špatného a hráče (a návštěvníky různých internetových srazišť) jako tlusté, zpocené a zvrácené hnusáky.

Ano, samozřejmě, jsme takoví - ale nechceme, aby se to o nás vědělo! Chceme, aby nás lidé brali takové, jací opravdu jsme: jako čtrnáctileté bisexuálky co čtou Harry Pottera.

Lepší hrát než koukat
Musí se nechat, že většina akčních scén dokázala přesně opozorovat styl počítačových her, což je ale bohužel v tomhle případě spíš zápor než klad. Ona počítačová hra, když ji nehrajete, není moc zábavná. Takže člověk vidí povědomé tovární haly, povědomé pády mrtvých těl, povědomé masivní bitevní scény, a říká si, proč jsem radši nezůstal doma a nehrál nové Call of Duty.

Mix pubertálního stylu a klipové estetiky s penzistickou moralitou, to není zrovna ta nejlepší kombinace... zvlášť když sám film je nudný, únavný a obsahuje tak tři dobré nápady.

Po Zastav se a nepřežiješ se zdálo, že s Neveldinem a Taylorem přichází nové režijní hvězdy. Teď se zdá, že to světlo na obloze bylo jen prolétající letadlo.