2012: Konec světa bude sranda

Je to ten typ filmu, který začíná majestátním pohledem na Zemi z vesmíru. Je to ten typ filmu, ve kterém se charismatický prezident obětuje, aby v posledních okamžicích života pomáhal raněným spoluobčanům. Je to ten typ filmu, na který můžete vzít ségru, bráchu, holku, kluka, tátu, mámu, tetu, strejdu, babičku, dědu a až na tu půlhodinku zkázonosných scén by si ho obstojně užil i hluchoněmý slepec. Je to film od Rolanda Emmericha.

A je to dobře, protože by byla dost nuda, kdyby občas nepřišel do kin biják, který rozpůlí zeměkouli i publikum vejpůl. Tenhle se do českých kin doslova přiřítil jak přílivová vlna v počtu padesáti kopií a vyplavil s sebou billboardy, reklamy a plakáty na dveřích prostředků městské hromadné dopravy. Určitě jste je viděli - socha Ježíše Krista Spasitele nad městem Rio de Janeiro, panorama amerických mrakodrapů, všechno na padrť.

Porovnejte je teď s plakáty Emmerichova předchozího filmu Den poté:

Popravdě se změnilo jen to, že tentokrát neteče oceán do měst, ale roztavená města stékají do oceánu. A tak nějak je to s celým 2012. Emmerich pumpuje pravidla a zákonitosti katastrofického žánru, seč se do diváka vejde.

Je tady úplně všechno, co byste čekali… a hned patnáctkrát. Poslední vyjevené pohledy před smrtí, vstávání z mrtvých, legrační vedlejší postavy… Hrdinové neustále unikají (utíkají, ulétají, uplouvají, ujíždí nebo ušplhávají) Smrťákovi v té úplně nejvíc nejposlednější chvíli, zatímco jim celý svět vybuchuje pod nohama.

Když John Cusack běží vstříc kameře, zatímco se přes celé plátno rozpoutává ohnivé inferno, člověk vlastně ani nepřemýšlí, jestli je to kravina, zábava, adaptace Kapitána Ameriky nebo nový film od tvůrců Žhavých výstřelů.

Zkáza světa v podání Emmericha evokuje parodii dost často. Třeba když skupinka postav prchá v limuzíně před zemětřesením, které se jim pět minut drží za výfukem. A při tom ještě přeskakují propast nebo je ošplouchne náklaďák s výkaly. Místy je to dokonce hloupější než Den poté, navzdory faktu, že tam hrdiny pronásledovala smrtící zima.

To se ale stále bavíme o scénách destrukce. Dvousetmilionový rozpočet je na tricích vidět v dobrém i zlém světle. Obří zemětřesení se děje v několika plánech, takže ovlivňuje i tu nejmenší dodávku v pravém rohu a zároveň jiný předmět v popředí sráží digitálního človíčka do bezedné škarpy.

A když hrdinové letí (vidíte, už zase změnili dopravní prostředek) mezi litosférickými deskami (to by bylo nadlouho) a ze země NAD NIMI vypadne vagón metra, sběratelé si můžou odškrtnou další položku ze seznamu „Co jsem ještě v kině neviděl“.

Pak je tu bohužel nezanedbatelná část stopáže, při které se z počítačů nekouřilo. Přesněji řečeno dvě hodiny. Ještě přesněji řečeno dvě hodiny nezajímavě mluvících hlav, které Emmerich natočil digitální kamerou. Tím úplně vymazal filmový look a přiblížil velkofilm spíše televiznímu projektu.

Příběh se drží dvou linií – v jedné sledujeme události pohledem obyčejné rodiny (její hlavou byl před rozvodem John Cusack), druhá se zabývá politiky v Bílém domě. Oválná pracovna dává prostor výbornému Dannymu Gloverovi, který v roli prezidenta přehrává všechny v dosahu 6 kontinentů. Sto dvacet minut patetických řečí skutečně existuje jen proto, aby Emmerich nějak obhájil apokalyptické výjevy, ve kterých se odjakživa vyžíval. V tomto ohledu 2012 korunuje jeho kariéru, vždyť rozlouskl zemskou kůru jak skořápku od vajíčka.

Hodnocení: Podívejte se na trailer a vynásobte dvě a půl minuty působivých obrazů deseti. Poté celkovou stopáž 158 minut vydělte tímto výsledkem a přičtěte ceny za lístek. Jestli se vám index líbí, ačkoli matematické úkony nedávají pražádný smysl, jděte do kina. Ale pamatujte: Byli jste varováni.

2012, USA/Kanada, 2009, 158 min., české titulky, režie: Roland Emmerich, hrají: John Cusack, Woody Harrelson, Amanda Peetová, Thandie Newtonová, Oliver Platt...

V kinech od 12.10. 2009

Podívejte se na trailer: