Přemoudřelé opice povstanou proti lidem

Restartování (tzv. reboot) úspěšných filmových sérií se nikdy neobejde bez komplikací. Tvůrci stojí před úkolem převést filmovou klasiku do formátu přístupnějšího nové generaci diváků a přitom si neznepřátelit fanoušky, kteří na původní dílo nedají dopustit. K našemu štěstí se tyto nové re-imaginace povětšinou daří. Z velmi úspěšných rebootů lze jmenovat např. Nolanovu trilogii o Batmanovi – Temném rytíři, Abramsův geniální Star Trek, či od základů předělaný James Bond v podání Daniela Craiga (všechny tyto série budou mít svá pokračování v příštím roce).

Autoři nového zpracování sci-fi ságy o Planetě opic měli o to usnadněnou práci, že kultovního statutu dosáhl vlastně jenom první díl (Planeta opic, 1968) díky svému geniálnímu závěru korunovanému (ve své době) šokující pointou. Jakkoli byla volná adaptace knihy francouzského autora Pierra Boulla výborným filmem, její čtyři pokračování (Do nitra Planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opic a Bitva o Planetu opic) se nesly ve znamení neúspěchu.

Na filmovou pentalogii pak navázal nemastný neslaný televizní seriál a stejně (ne)kvalitní televizní filmy, načež celá franšíza upadla v zapomnění. O remake původní Planety opic se v roce 2001 pokusil i slovutný Tim Burton a vzniklá podivnost dodnes hyzdí jeho filmografii. Nyní, po dalších deseti letech, producenti usoudili, že dozrál čas na to, dát opičí sáze další šanci. Jako režiséra dostalo Zrození Planety opic do vínku doposud nepříliš úspěšného režiséra Ruperta Wyatta (The Escapist), ten se však svého úkolu zhostil se ctí a bravurou.

O čem tedy „nová Planeta opic“ je? Píše se velice blízká budoucnost. Hlavním protagonistou je Will Rodman (James Franco), vědec žijící v San Francisku, jenž se snaží nalézt lék na Alzheimerovu nemoc, chorobu, která postihla i jeho otce (John Lithgow). Úspěchu se snaží dosáhnout pomocí geneticky vyšlechtěného retroviru, který se testuje na šimpanzích. Virus má však na opice pozoruhodné vedlejší účinky – způsobuje mutaci jejich mozkových buněk a výrazně zvyšuje jejich inteligenci. Nedopatřením je jedna z takto zdokonalených šimpanzích samic přezdívaná Jasnoočko zabita a zanechává po sobě mládě, kterého se Will ujme a společně s otcem je pojmenuje Caesar (Andy Serkis).

Opičí mládě postupem let vykazuje mnohem větší inteligenci než jeho matka a rychle se naučí i znakovou řeč. Inteligence však automaticky nezaručila útlum jeho zvířecích instinktů a po jistém incidentu je Caesar zavřen do útulku pro opice, který vede John Landon (Brian Cox). Inteligentní šimpanz poté musí čelit útlaku ostatních opic i Landonova syna Dodge (Tom Felton), který plní funkci „ošetřovatele“. Zlomený a opuštěný Caesar se však rozhodne, že má života v zajetí až po krk. Rozhodne se utéct na svobodu a nehodlá jít sám.

Z příběhového hlediska není Zrození Planety opic ničím příliš novátorským. Základní premisa děje čerpá z Dobytí Planety opic, čtvrtého (a zároveň „prequelového“) dílu původní ságy, kdy Caesar, potomek opic nadaných vysokou inteligencí, s pomocí svých hloupějších příbuzných zorganizuje povstání proti lidem - tyranům a vykořisťovatelům opic. Tím však naštěstí veškerá podobnost s původním příběhem končí, neboť zde zahlédneme pouze malou zmínku o astronautech vyslaných na Mars ve známé lodi Icarus, ale ani slovo o mluvících opicích (doktorka Zira a její manžel Cornelius), které v ní původní verzi přiletěly z budoucnosti na Zemi, a Caesar byl právě jejich potomkem.

Byl jsem nakonec docela rád, že tvůrci nešli stejnou cestou jako Tim Burton a nezpracovali znovu příběh astronauta, který se v budoucnosti dostává na podivnou planetu ovládanou inteligentními opicemi, jež se posléze ukáže být postapokalyptickou Zemí. Začátek příběhu prakticky v současnosti snímku vlastně velice pomáhá ve snadné přístupnosti i pro ty, kteří jinak o sci-fi ani nezavadí.

Přestože snímek vystupuje spíše v úloze bořitele staré opičí mytologie, zdá se, že tvůrci originál velice dobře znají a fanoušci zde naleznou množství narážek na původní filmovou pentalogii. Přezdívka Bright Eyes („Jasnoočko“) je kupříkladu též jméno, kterým je ve filmu Planeta opic označován astronaut Taylor a postava Toma Feltona Dodge Landon zase vykřikuje některé Taylorovy proslavené repliky. Za významnou narážku lze také považovat již zmiňovanou vesmírnou expedici lodi Icarus.

Po herecké stránce si film nevede vůbec špatně. James Franco (trilogie Spider-Man, 127 hodin) podává svůj obvyklý (tj. velmi dobrý) výkon, Johnu Lithgowovi (Cliffhanger, Shrek) se průběh Alzheimerovy nemoci podařilo vystihnout velice dobře, Brian Cox (Bourneova trilogie, Red) je tradičně výborný a Andy Serkis (Pán prstenů, King Kong) byl snad v minulém životě opicí. Tom Felton (filmy o Harrym Potterovi) snad už žádnou kladnou roli dostat nemůže a Freida Pinto (Milionář z chatrče) ve výrazu malinko tápe, jako by chvílemi nevěděla, zda hrát chápavou přítelkyni nebo semetriku.

O speciální efekty se postarala novozélandská společnost Weta Digital (Pán prstenů, Avatar) a opice vytvořené technologií motion-capture působí nesrovnatelně lépe, než lidé navlečení do opičích kostýmů z dřívějška. Pouze na několika málo místech mi připadalo, že se dívám na digitální animaci a ne na skutečnou živou opici. Soundtrack vznikl pod taktovkou Patricka Doyla (Deník Bridget Jonesové, Harry Potter a Ohnivý pohár) a třebaže se tentokrát zázraky opravdu nedějí, tvoří celkem povedený doprovod dění na plátně.

Zrození Planety opic je po všech stránkách výborně zvládnutý reboot filmové klasiky, a pokud i další díly nové série budou zpracovány v podobném duchu, máme se určitě nač těšit. V široké nabídce letních blockbusterů tento titul určitě nezapadne a jeho návštěvu v kině mohu vřele doporučit. Možná, že se pak na opice v zoo začnete dívat malinko jinak – alespoň já tedy určitě.

Rise of the Planet of the Apes, USA 2011, 105 minut. Režie: Rupert Wyatt. Hrají: James Franco, Freida Pinto, Andy Serkis, Tom Felton, Brian Cox.

Hodnocení: 9/10