MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Nejspíš se vám to zdá podivné, ale pro některé hudební skladatele si skutečně přišla smrt právě ve chvíli, kdy dokončili a představili světu svou devátou symfonii. Brzy se mezi dalšími skladateli a hudebníky roznesla zvěst, že deváté symfonie jsou prokleté a proto se všichni z hudebního světa začali bát a deváté symfonie neskládali. Nikdo totiž nechtěl riskovat, že po složení deváté symfonie zemře, stejně jako následující hudební géniové.

Prvním hudebním skladatelem, jehož devátá symfonie byla zároveň ta poslední, byl Němec Ludwig van Beethoven (1770–1827). Tento významný a geniální hudební skladatel měl nadání zřejmě v krvi. Celá jeho rodina totiž hudbou takřka žila. Jeho otec byl uznávaným tenoristou a dědeček byl zase výborný kapelník ve Vlámsku. Ludwig van Beethoven byl hudebně nadaný již v útlém věku, čehož si všiml právě jeho otec, Johann van Beethoven (1740–1792), který se synův talent snažil rozvíjet. Johann však propadl závislosti na alkoholu a svého syna často bil nebo vydělával na jeho talentu. Všechny peníze nechal otec následně v nejbližší hospodě.

Ludwig van Beethoven nechodil až do svých devíti let do školy, seděl totiž neustále u klavíru a otec ho nutil hrát. Právě v devíti letech se začal Ludwig vzdělávat i v jiných oblastech než je hudba. A právě svému učiteli, který se jmenoval Christian Gottlob Neefe (1748–1798), mohl skladatel nejvíce poděkovat za rozvoj hudebního nadání a pomoc při vydávání prvních skladeb.

Brzy se Ludwig van Beethoven proslavil a stal se velmi oblíbeným skladatelem. Jeho skladby uchvátily i známé šlechtické rody, jako byli např. Esterházyové, Kinští, Lobkovicové či Lichnovští. Ve skladbách Ludwiga van Beethovena můžeme slyšet i prvky, kterými se inspiroval u svých učitelů a zároveň uznávaných mistrů, kterými byli Antonio Salieri (1750–1825) nebo Joseph Haydn (1732–1809). Dílo Ludwiga van Beethovena je známé a oblíbené dodnes, připomeňme si například symfonie, jako je Osudová, Eroica nebo právě ta devátá, jejíž součástí je známá Óda na radost. Při skládání prokleté deváté symfonie byl mistr už hluchý, přesto jeho skladba sklidila úspěch. To Beethovena motivovalo k napsání další symfonie. Desátá symfonie však už světlo světa nespatřila, smrt si pro Beethovena přišla s tou devátou. Dodnes však není jasná příčina skladatelovi smrti. Někteří odborníci tvrdí, že Beethoven zemřel na syfilidu, další mluví o nemoci tračníku, střev, cirhóze jater nebo dokonce o otravě. Nikdo v době Beethovenovy smrti netušil, že devátá symfonie bude
poslední i pro další hudební skladatele.

Smrt spojená s devátou symfonií se přesunula do Rakouska. Zde si jako oběť našla skladatele Josefa Antona Brucknera (1824–1896). I u tohoto skladatele se objevil hudební talent již v dětském věku, když zpíval ve sboru v klášteře svatého Floriána. Zde své nadání i rozvíjel, naučil se výborně hrát na varhany, klavír i housle. Skládat vlastní hudbu Brucknera moc nelákalo, a tak poskytoval hudební vzdělání. Komponovat začal až téměř po padesátileté pedagogické praxi. Při práci se nechal Bruckner inspirovat Richardem Wagnerem (1813–1883) nebo již zmiňovaným Ludwigem van Beethovenem. Slávu rakouskému skladateli přinesla až sedmá symfonie v roce 1884. I přesto, že byl Bruckner často kritizován pro své časté přepracovávání skladeb, nepřestával psát novou hudbu. Svou devátou symfonii už ale bohužel dopsat nestihl. Rakouská skladatel zemřel dne 11. října 1896 přirozenou smrtí a devátá symfonie tak zůstala nedokončena.

Prokletí deváté symfonie dorazilo v roce 1904 i do České republiky. Obětí tohoto prokletí se stal snad nejvýznamnější a nejznámější český hudební skladatel jménem Antonín Dvořák (1841–1904). I dnes je Antonín Dvořák uznávaným skladatelem téměř po celém světě. A to stačilo málo, a Dvořák by nebyl skladatelem, ale řezníkem, stejně jako jeho otec. Bylo tak velkým štěstím, že si Dvořákova nadání všiml učitel a hudebník Antonín Liehmann. Talentu si brzy všimli i Antonínovi rodiče a v jeho šestnácti letech ho vypravili do Prahy, kde mu zajistili hudební vzdělání na místní varhanické škole.

Antonín Dvořák začal také svou kariéru jako pedagog – učil hrát své žáky na klavír. Během těchto hodin klavíru se Dvořák také zamiloval a svou vyvolenou, Annu Čermákovou, si vzal později za ženu. Díky ní se Dvořák proslavil, protože právě Anna poslala jeho první skladby uznávanému skladateli Johannnesovi Brahmsovi (1833–1897). Netrvalo dlouho a Dvořákovy skladby znal celý svět. Tak je tomu dodnes – skladby jako Stabat Mater, Rekviem nebo opera Rusalka se hrají i za hranicemi České republiky. Nejznámější a prý i nejpovedenější Dvořákovou skladbou je právě devátá symfonie, kterou známe pod názvem Novosvětská. Inspirací této symfonie byli skladateli Indiáni a černoši, s jejichž kulturou a tradicemi se skladatel setkal při svém pobytu v Americe. Devátá symfonie je i pro Dvořáka tou poslední. Český hudební génius zemřel 1. května roku 1904 na zástavu srdce. Svět tak v tento den přišel o výborného hudebního skladatele. Mohlo za to snad pověstné prokletí deváté symfonie?

Strach z prokletí měl hudební skladatel Gustav Mahler (1860–1911). Při psaní své deváté symfonie se prý doslova klepal strachem ze smrti. Prokletí ho strašilo snad i ve spánku. I přesto začal devátou symfonii psát a stal se tak další obětí prokletí.

Gustav Mahler byl rovněž talentován již jako dítě. Dětství prožil na Vysočině, kde ho velmi ovlivnila místní lidová hudba. Právě ta se později objevila v jeho některých skladbách. Mahler se také naučil hrát na velké množství hudebních nástrojů a později se stal uznávaným dirigentem. Inspiraci při komponování hledal v dílech Antona Brucknera (1824–1896), který byl rovněž obětí údajného prokletí deváté symfonie.

Gustav Mahler složil několik úspěšných písní. Psal také symfonie a u psaní té deváté si vzpomněl na děsivé prokletí. Nakonec se rozhodl devátou symfonii složit, i když se prokletí velmi bál. Sám prý dokonce pesimisticky tvrdil, že devátá symfonie bude jeho poslední. Při úspěšném uvedení prokleté symfonie si Mahler oddychl a rozhodl se napsat desátou. Při komponování této symfonie se skladatel usmíval a domníval se, že se mu prokletí vyhnulo. To se ovšem mýlil. Desátá symfonie zůstala nedokončena, Gustav Mahler prokletí neunikl a zemřel 18.května 1911. Příčinou jeho smrti byla sepse (otrava krve), která vedla k selhání funkce orgánů. Devátá symfonie tak byla poslední i pro Mahlera, který si svou smrt dokonce předpověděl.