Sexuální život ve středověku

Pravidla manželství, a tedy i sexuálního života, ovlivňovala ve středověku především církev. Manželský svazek byl tehdy posvátný, ovšem nevěra byla takřka na denním pořádku. Pokud o tom církev nevěděla, nic se nedělo. Ovšem v případě provalení nemanželského sexu čekal provinilce trest. Mnohem hůře na tom byly v tomto ohledu ženy. Ty nezřídka za nevěru zaplatily životem, případně jim byla useknuta nějaká část těla. Velmi se také dbalo, aby byla dívka před vstupem do manželství panna. Pokud si s někým užila sex ještě před svatbou, musela si poté dotyčného milence vzít. Někdy stačilo pár let pokání a dívka byla znovu považována za čistou.

Církev měla ve středověku také jasný názor na sexuální polohy. Orální či anální sex byl prakticky nemožný. Za provozování těchto praktik člověka čekat tvrdý trest. Jedinou povolenou polohou byla ta misionářská, jiné nepřicházely v úvahu. Tou nejhorší pak byla poloha zezadu, která byla nazývána „hříšnou“.

Velkými chudáky byli ve středověku homosexuálové. Tato sexuální orientace byla tehdy nepřípustná, proto se ji dotyční snažili skrývat. Prozrazení své homosexuality se rovnalo smrti. Gayové a lesbičky ve středověku končili oběšení na šibenici, na hranicích v plamenech nebo je čekal trest v podobě vyhladovění.

Středověk je však také paradoxně zlatou dobou prostituce. Nevěstinec stál v každém městě a církev je víceméně ignorovala, někteří církevní hodnostáři byli dokonce stálými zákazníky vykřičených domů. Často se dostávalo nevěstincům i velké finanční podpory, protože údajně bojovaly proti homosexualitě.