MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Při pohledu na některé diskusní příspěvky pod nedávným článkem o gay a queer pochodech je tolerantnímu člověku smutno. Těší snad jen to, že odsudky homosexuálů v nich nehrají prim, ale spíše podružnou roli. Nepotěší zase, že i po létech osvěty je řadou lidí homosexualita stále považována za úchylku…

„K úchylákům budu vždycky cítit nenávist. Nás normální neumlčíte nikdy. Budeme jen tiše čekat na naši příležitost. Není rozdíl mezi pedofilií, nekrofilií či homosexualitou. Všechno to jsou úchylky,“ napsal ve zmiňované diskusi diskutér s nickem samotnaf2.

Takové srovnání je naprostým nesmyslem. Homosexuálové navazují rovnoprávný a dobrovolný vztah se stejně orientovaným jedincem. Homosexuální jednání přitom nikoho nepoškozuje. Naproti tomu pedofile či nekrofilie podobné atributy nemá.

Vraťme se do historie, která takovými bludy netrpěla. Například přátelství Jonatána, syna krále Saula, k budoucímu izraelskému králi Davidovi opěvuje v Bibli David i slovy „tvá láska byla nad lásku žen“. Oba se později oženili a zplodili své potomky, jejich vzájemnou lásku jim však nikdo nevyčítal.

Homosexuální vztahy se dají v literatuře i umění vystopovat až zpět do antického Řecka. V Homérově Iliadě je téma láskyplného vztahu mezi dvěma muži jednou z hlavních linií. I v dílech Leonarda da Vinciho, Michelangela či Williama Shakespeara se objevuje podobná tematika.

A dnes? Slavným se stal film Zkrocená hora, který se zabýval homosexuální tématikou mezi kovboji, které však ztvárnili heterosexuální herci, homosexualita je také v mnoha muzikálových představeních a divadelních hrách.

Homosexualita byla považována za nemoc či poruchu jen krátké období lidských dějin, a to od konce 19. století, kdy samotný pojem (nikoliv to, co označoval) vznikl, až do třetí čtvrtiny minulého století. V tomto historicky ne příliš dlouhém období lékaři nakonec dospěli k tomu, že jde o vrozenou odlišnost, nikoliv poruchu zdraví.

Samotný pojem vznikl někdy v roce 1869, jeho autorem byl Rakušan maďarského původu Karl-Maria Kertbeny. Jde o propojení řeckého zájmena homos, tedy „tentýž“, s latinským sexus (pohlaví), tedy stejnopohlavní.

Teprve mnohem později se vžily výrazy gay a lesbička. Gay pochází z angličtiny a původní význam je „veselý“ či „bezstarostný“. Tak se homosexuálové sami označili, později bylo toto slovo přejato celosvětově. Lesbička má zase co do činění se starověkou řeckou básnířkou Sapfó, žijící na ostrově Lesbos.

Mezi nejčastější výhrady a předsudky vůči homosexuálům patří promiskuita a výchova dětí. Je potřeba říci, že podobné výtky lze mít i k heterosexuálům. Stejně jako oni mohou být gayové a lesbičky dobrými, ale i špatnými rodiči. Existují studie o narušení vzorů mužské a ženské role v rodině, ale i takové, které to vyvracejí.

Všichni si také pamatujeme hysterii některých politiků i zájmových sdružení, která provázela kampaň za registrované partnerství osob stejného pohlaví, nakonec úspěšnou. Halasně se varovalo před znevážením institutu manželství.

A dnes? Nic takového se nestalo. Místo toho je registrované partnerství normální složkou našich životů a nikdo se nad ním nepozastavuje. Dá se proto předpokládat budoucí posunutí registrovaného partnerství na úroveň manželství se všemi jeho právy a povinnostmi.

Takové manželství už je dnes možné uzavřít například v Dánsku. Ve Švédsku, Nizozemsku či Španělsku mohou homosexuální páry adoptovat a vychovávat děti.