Muži a jejich panická hrůza ze svatby

Často se ženami podobné nadšení nesdílejí, v horším případě se zaleknou a utečou k jiné v naději, že si od podobných řečí na nějaký čas odpočinou. Podobně to udělal i osmadvacetiletý Marek, když se kolotoč takových rozhovorů naplno roztočil ve čtvrtém roku jeho vztahu.

„Prostě jsem se lekl, nebyl jsem na to pořád připravený. Anebo možná byl, ale nechtělo se mi do toho. Partnerka mě nechápala, tak jsem to vzdal a šel jinam. Teď mám mladou holku, kterou takové věci zatím vůbec nenapadají a mně to vyhovuje,“ řekl Magazínu.

Jediný plánovač svého života

Mužům trvá většinou déle, než si k ženě vytvoří takové pouto, že jsou schopni o tak závažných věcech byť jen mluvit. V poslední době však stále přibývá starých mládenců, kteří do manželského svazku odmítají vstoupit zcela. „Ženit se nechci, ale vztahů se ženami se nezříkám,“ uvedl svůj názor pětatřicetiletý Pavel.

„Nevidím v manželství smysl svého života. Chci si sám diktovat rytmus, to, o co se budu zajímat, co si koupím, kde budu trávit volný čas. Nechci mít ve svém životě dalšího plánovače, vystačím si,“ poznamenal. „I řada mých kamarádů se do manželství nehrne. Mají ale trochu jiný důvod než já, bojí se hlavně zpackaného vztahu a následných problémů,“ doplnil.

Bojí se špatného vztahu

Podobný postoj zjistil ve své studii i americký sociolog Carl Weisman. Ten vybral 1533 takto smýšlejících mužů, kteří za žádných okolností nechtějí vstoupit do manželství a zajímal se o důvody, proč se takovému kroku tolik brání. Většina z nich přiznala, že nemají strach z instituce manželství jako takové, ale obávají se špatného vztahu.

Tato obava je silnější než pocit samoty, který obavy kolikrát doprovází. Za posledních 28 let přibylo staromládenců téměř třikrát. Roku 1980 bylo mužů mezi čtyřicátým a pětačtyřicátým rokem, kteří se nikdy neoženili, asi šest procent. Narozdíl od současnosti, kdy je to celých sedmnáct procent.

Často jsou to muži, kteří se ve svém okolí setkali s mnoha rozvody a o podobnou zkušenost rozhodně nestojí. Na samotu a určitou volnost a samostatnost si nakonec zvyknou natolik, že se jim na starší kolena do svazku se ženou už ani nechce.

Hledání dokonalosti...
Takoví muži jsou soběstační a zvyklí na své pohodlí, soužití se ženou si představují jako omezování, povinnost uskromnit se a neustálé komandování v jednom. To potvrzuje i výše zmíněný Pavel, když hovořil o jednom „plánovači“ svého života, kterým chce být jen on sám.

Podle Weismana dnes existují tři skupiny stále svobodných mužů: 62 % by do manželství snad i vstoupilo, ale touží pouze po dokonalém vztahu, 30 % je dlouhodobě opuštěných a 8 % z nich jsou muži, kteří manželství odmítají úplně.

Pokud tento trend bude pokračovat, za pár desítek let si zřejmě ženy budou moct o svatbách nechat opravdu jen zdát…