MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Ze začátku je často všechno jako z pohádky. Nebo spíš z filmu - klasická americká lovestory, kdy to zajiskří hned v první chvíli a vy víte, že těm dvěma teď přistane pár klacků pod nohama, přihodí se několik jen těžko reálných náhod a nedorozumění, ale stejně spolu ti dva všechno překonají a žijí spolu spokojeně v dobrém i zlém navždy, protože je to přece láska...

No jo, ale taky výmysly režisérů, protože takový scénář je pro nás značně nereálný, proto si možná neustále chceme nechávat naděje aspoň v tom kině na plátně. Skutečnost bývá často přesně opačná.

Ze začátku se zamilujeme a když nám osud přeje, nemusíme řešit žádné problémy ani překonávat překážky jako představitelé romantických komedií, trable nastanou později samy a často za nimi stojí stejná věc.

Krize třetího (a poté šestého) roku

Fáze zamilovanosti se postupně vytrácí, dochází k tomu mezi druhým a třetím rokem vztahu, přičemž nějakou dobu se páry obvykle snaží si této skutečnosti nevšímat nebo ji berou jako dočasnou záležitost. Ale ve skutečnosti se počáteční chvění a nervozita nevrátí už nikdy.

Vztah se dostává do jiné fáze, do stadia dlouhodobého, proto je nesmysl chtít zažívat to samé, co na začátku. Pokud se překoná třetí rok, další krize určená časem se datuje k šestému roku, kdy dva lidé tvoří pár. Zde jde spíš o určité podráždění a pochybnosti, jestli jsme spokojení s dosavadním životem po boku partnera a jestli nám "neutíká" někde něco lepšího.

To obvykle nastává, když spolu pár začne bydlet. Zpočátku si oba užívají společného hnízdečka lásky a toho, že už nemají za zády rodiče a jejich kázání. Nebo spolubydlící a hádky, kdo tenhle týden myje nádobí a kdo luxuje.

Navíc se hrdličky nemusí nikde schovávat a plánovat, kde se sejdou, aby byly chvilku samy. Ale s tím vším poznáváme i partnera, a to včetně jeho zlozvyků, se všemi náladami, někdy i nepořádností a úplně jinou představou o chodu domácnosti. Společné bydlení je prostě už další level ve vztahu a ten díky němu prochází první zatěžkávací zkouškou.

Nedá se nic dělat, po nějaké době si už pár není tak vzácný jako dřív. Proto není třeba spolu trávit veškerý volný čas a na nějakou dobu zavrhnout i všechny přátele, rodinu, záliby...

Když si dva ve vztahu uchovají určitou volnost (samozřejmě v mezích slušnosti), mnohem déle si užívají společných momentů a víc se na sebe těší. V opačném případě pár cítí povinnost být spolu pořád, jak je to jen možné a protože to tak dělali od začátku, mají pocit že pokud se to změní, ten druhý se bude domnívat, že je něco v nepořádku.

V téhle fázi je ještě plno příležitostí všechno si ujasnit, pokud se ale postupně budou partneři do společně stráveného času tlačit, bývá to začátek konce.

V tomto případě jeho frekvence. Nic neobvyklého, že se postupně pár neshodne, jak často spolu budou spát. Jeden to chce víc, druhý míň. Jeden mu přikládá ve vztahu zásadní důležitost, druhý má žebříčky hodnot trochu jinde.

Tady je to bludný kruh - ten, kdo se chce milovat častěji, si připadá jako sexuální loudil a případné odmítání nese dost těžko, většinou podrážděním. Na druhé straně ten méně náruživý se chce vyhnout případným problémům a když se začne k sexu přemáhat, vytvoří si postupně bariéru a spojí si ho s určitým druhem nátlaku.

Tudíž jde vše pomalu k šípku, protože od problémů se sexem se odrážejí i ty další.

Krize jménem manželství

Není tomu tak vždycky, sama mám kamarádku, která si manželství nemůže vynachválit a tvrdí, že záleží na každém, jaké si to udělá. Jí pocit jistoty, snubní prstýnek a manželský svazek utvrdil v opravdovosti vzájemné lásky a bez nadsázky oba s manželem říkají, že teď má jejich vztah úplně jiný rozměr.

Pravdou je, že při pohledu na ně se mé racionální, občas i mírně skeptické smýšlení o vztazích vytrácí jako pára nad hrncem. Setkáváme se spíš s lidmi, kteří nějaký čas po svatbě vystřízliví a s nostalgií vzpomínají na období před tím osudným dnem D.

Tehdy totiž bylo o hodně snazší se rozejít, proto se oba snažili o vztah nějakým způsobem pečovat (dělat si radost, překvapovat se, plánovat si program, pečovat o sebe, aby se partnerovi líbili atp.). Ale asi na tom něco bude... Jaké si to člověk udělá, takové to má. A když dva opravdu chtějí a jejich vztah za to stojí, překonají každou zkoušku a krizi.