MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Muži i ženy se svatbě vyhýbají, uzavírání sňatků odkládají na stále pozdější věk a berou se až v případě, kdy zakládají rodinu. Proč se stává manželství ze stabilní a tradiční rodinné instituce postupně přežitkem?

Jak jsme na tom podle čísel?
V současné době vstupují do manželství nejčastěji muži těsně před třicítkou a ženy ve věku 26 až 27 let. Skutečnost, že v 25 letech věku vstoupila do manželství jen čtvrtina žen, se tak již stala novou realitou, kterou dnes vnímáme jako zcela běžnou, ovšem má mimo jiné velký význam a negativní dopad na populační vývoj.

Přestože došlo k určité stabilizaci v počtech sňatků již rozvedených lidí, z toho ještě nelze usuzovat, že počty sňatků v této skupině neklesají. Naopak – počty rozvedených neustále stoupají a protože ve většině případů nežijí sami, přispívají také k počtu těch, kdo žijí na „psí knížku“.

Měnící se hodnoty, rostoucí se individualismus – to vše je na vině
Počátky výrazných změn v oblasti rodinného chování v české společnosti můžeme postupně sledovat od 90. let 20. století.

Těmi nevýraznějšími změnami, o kterých se v současné době stále více hovoří, jsou především stále nižší počty sňatků a porodů. Odborníci tyto změny přičítají především změnám hodnotových orientací.

Tradiční formy partnerského soužití nejsou pro lidi atraktivní, sílí individualismus a důraz na autonomii jednotlivce. Tak jako dříve představovala ekonomickou, sociální a především funkční jednotku rodina, není dnes problém nahradit ji jednotlivcem.

Lidé s vyšším vzděláním jsou tolerantnější, sami však žijí tradičně
Studie prováděné k tomuto tématu ukazují, že postoje k manželství, vztahům „na psí knížku“ a odkládání rodičovství se v české společnosti měnily jen pozvolna. Tou nejvýraznější změnou oproti předchozímu období však je především růst tolerance k narození dítěte mimo manželství.

Stejně tak je přikládán stále vyšší význam ekonomické aktivitě žen. Nejméně tradiční postoje zastávají mladí lidé a lidé s vyšším vzděláním. Ovšem v tomto kontextu může na druhou stranu poněkud překvapit zjištění, že ačkoliv nejtolerantnější vůči netradičním formám rodinného chování jsou lidé s vyšším vzděláním, demografické statistiky ukazují, že ve vlastním svém životě volí lidé s vyšším vzděláním v Česku naopak spíše ty konvenční formy.

Co vše se změnilo po roce 1989?
Další příčiny poklesu počtu sňatků vidí odborníci v souvislosti se změnami životního stylu po roce 1989. Před pádem komunismu byla sňatečnost v tehdejším Československu, stejně jako tomu bylo v dalších východoevropských zemích, velmi vysoká.

Bylo také zvykem, že mladí lidé uzavírali manželství v poměrně nízkém věku. Průměrný věk nevěst při prvním sňatku v ČSSR se pohyboval kolem 21 let a spolu s Bulharskem a tehdejší NDR byl nejnižší v Evropě.

Nová doba přinesla nové možnosti, rodina již pro mnohé není priorita. Po roce 1989 pak odsunulo plány na vstup do manželství především široké spektrum možností aktivit mladých lidí.

Moderní doba přinesla mnoho změn ve všech oblastech , spolu s nimi také trendy, které před revolucí vůbec neexistovaly. Zvyšují se možnosti profesního uplatnění, vzdělávání, cestování, získávání kvalifikace i věnování se vlastním zájmům. To vše způsobilo, že potenciální snoubenci odkládají svatbu stále na pozdější a pozdější věk.

Žít jako singles nám nečiní žádné potíže
Poměrně častý je také životní styl tzv. singles, tedy lidí, kteří se dobrovolně rozhodnou žít celý život bez stálého manželského partnera. Tento sociologický jev je spojen s ekonomickými aspekty, které nemůžeme vynechat, mluvíme-li o důvodech, proč se vstup do manželství stává stále méně častým.

V minulosti představoval sňatek mimo jiné také možnost jak získat ekonomickou stabilitu a také celou řadu výhod, které byly poskytovány jen sezdaným párům. Počátek rodinného života tak souvisel také se získáním určité ekonomické úrovně a vyřešením bytové otázky.