Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Ilustrační foto / foto: Shutterstock

Tolerance: všichni ji chtějí, nikdo ji neumí!

Tolerance bývá v oblasti vztahů, a to nejen mezilidských, tím nejčastěji skloňovaným slovem, přesto však nejvíce konfliktů vzniká právě kvůli tomu, že každý z partnerů vnímá její obsah odlišně...

Současná doba řadící toleranci k základním heslům soužití, na druhou stranu neobyčejně přeje těm, kdo žijí jako „singles“, a vyzdvihuje především výkon a schopnosti individuálního jedince. Ani vysoká rozvodovost a neochota vstupovat do manželství nesvědčí o tom, že bychom zkoušku z tolerance skládali na výbornou. Přitom umění tolerance je základní pilíř každého vztahu, u těch dlouhodobých, trvajících několik desítek let, pak přestavuje elementární součást.

Chceme ji, ale dáváme ji?
To ale ještě neznamená, že jsme schopni požadavek tolerantního chování naplňovat v praxi. Jistě, u vína nebo u piva se o ní výborně diskutuje, leckdy si vymezujete její obsah i s partnerem, přesto často nejsme připraveni na ústupky, které trvalý vztah přináší. Jde-li o každodenní drobnosti, často se je snažíme zařadit do širšího kontextu a přeme se o „principy“, jde-li o zásadní věci, odmítáme jít dál a nutíme partnera k zásadním změnám – těch ale často nejsme schopni ani my sami.

Základním omylem je předpoklad, že tolerantní buď jsme, nebo nejsme. S uměním tolerance se nerodíme, už vůbec to neplatí u partnerských vztahů, kde se často učíme, jak být tolerantní znovu a znovu – často také v nových vztazích a obnovených premiérách. Zkusme hned na počátku prvních menších krizí začít vnímat naše partnerství jako úkol. Opravdu marné je očekávat, že vztahy jsou buď dobré, nebo špatné – jsou především takové, jaké je uděláme. To ale bývá leckdy dřina.

Tolerovat znamená odpouštět

Dřina ovšem nemusí ještě nutně znamenat neustálé řešení konfliktů a nové vymezování již daných pravidel. Naopak. Tolerance souvisí s dalším uměním – uměním odpouštět a také zapomínat. Zapomenout na příkoří je často obtížné především pro ženy, které bývají velmi citlivé vůči výpadům svých mužů.

Odpustit a zapomenout ještě neznamená ponížit se a respektovat i to, co tolerovat nelze. To, že odpustíte nevěru, touží-li s vámi partner zůstat, nezpůsobí, že se ihned stanete zase milující ženou nebo mužem, ale pomůže vám samotným se vyrovnat se situací – byť se nevěrník bude již muset smířit s tím, že zatím nejste schopni mu dávat tolik lásky, jako by se nic nestalo.

Nastavení pravidel

Toleranci napomáhá vytváření pravidel. Nesnažte se o striktní vynucování dodržování, ani o stanovení pravidel, která se již předem setkávají s odporem druhého, nezasahujte jimi do jeho osobní sféry. Naopak - domluvte se na zcela základních věcech: jak si činnosti doma rozdělíte, jak budete hospodařit s financemi, kdo se kdy postará o děti. Nemusíte si rozdělovat činnosti podle žádného tradičního modelu, jde především o to, aby vám dvěma tento způsob vyhovoval.

Umění mlčet
Třetím uměním, které je obsahem tolerance, je umění mlčet a nevšímat si. Čas od času se vyplatí nedráždit partnera a neprovokovat. Zbytečně rozpoutáte hádku a o pár dní později se stanete vy sami terčem podobného útoku.

Například ve chvílích, kdy partner udělá chybu, když neposlechne vaši správnou radu, zaspí, spěchá do práce a přitom za sebou zanechává jen samý nepořádek, nebo prostě ve vypjaté situaci ujedou nervy. Pokud se čas od času něco podobného stane, zkuste dělat, že jste nic neslyšeli a neviděli.

Diskuze k článku:

Captcha

Počet příspěvků v diskusi: 8