MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Všeobecně se má za to, že dominantní muži ženy přitahují – ale pro život si samičky hledají spíš typy rodinné, přítulné, manipulativní, takové, se kterými se snadno dohodnou. Věřte nebo ne, dokonce i laboratorní pokusy dokázaly, že myšky mají raději dominantní samečky než „chcíplé myši“. Takže na tom asi něco bude. Když ale my ženy tak dobře víme, že s dominantními sebejistými muži vlastně nechceme žít, proč nás k nim něco tak pudí?

Zařídila to matka příroda, ta mocná čarodějka. A vylepšila ještě navíc o fakt, že nás dominantní muži přitahují právě v období ovulace. A to natolik, že jsme schopny zapomenout na chlapíka, který na nás doma čeká v bačkorách u televize, a skočit na samce, který ho svojí sebejistotou převyšuje.

A pak že nejsme zvířátka, když s námi feromony tak snadno zacvičí!

Vůně je vůbec zajímavá součást kontaktu mezi oběma pohlavími. Sice je dnes možné přebít ji všelijakými deodoranty a parfémy, ale ne vždy se to podaří. Jsou zkrátka jedinci, kteří nám voní – a pak ti, kteří nám… nevoní. A bohužel někdy i smrdí. Mohou být nastokrát nádherní, zajímaví, zábavní a inteligentní, ale pokud nám nejdou pod nos, nedokážeme s nimi sdílet lože víckrát než jednou. A to poprvé a naposled se stane jen proto, že si naivně myslíme, že to třeba překonáme… ale nepřekonáme. Nejde to… Utěšit nás může, že se k nám zřejmě – podle matky přírody – vůbec, ale vůbec a to ani trochu nehodí, a proto není záhodno, abychom se, my dva, spolu pářili…

Přirozená vůně nakonec stejně všechny ty umělé přebije. A to ve chvíli, kdy dojde na sex, a naše těla se začnou potit. Pak nepomůže už vůbec nic; pokud nám pot našeho protějšku voní a toužíme ho z jeho těla slíbat, pak je to ten pravý. Ale jestliže se od něho odtahujeme, pak to rozhodně ten pravý není.

Nastokrát můžeme říkat, že láska je v srdci nebo v hlavě, nebo… však víte kde. Není. Je v nose, který nám napoví: Skoč na něho! Anebo – utíkej od něho pryč.