Jak přežít nevěru

Pořád ho milujete, ale nejste si jisti, jestli s ním ještě můžete žít, respektovat ho, milovat? Nevěra je mrcha. Bolí. I kdybychom ji chtěli přehlédnout nebo se s ní smířit, zakousne se nám pod hrudní kost a hryže a hryže… Cítíme ji ráno, když se probudíme a podíváme na muže, ležícího vedle nás, okusuje nás ve chvíli, kdy zazvoní našemu partnerovi mobil; hlásí se pokaždé, když si na něho vzpomeneme. Neexistuje nic – vynecháme-li patologické stavy – co by dokázalo zničit vztah dvou lidí tak rychle a s takovou jistotou, jako nevěra. A rozhodně se netýká jenom mužů, i ženy si rády zaskotačí…

Podle dat, jež dala k dispozici chicagská univerzita, přiznalo mimomanželskou aférku dvanáct procent mužů a sedm procent žen. Kolikrát se tak ale stalo, to už neříká, zato dodává, že nevěra bují především mezi staršími muži a u extrémně mladých párů. Proč, je nasnadě – padesátiletí muži ještě rychle dobíhají ujíždějící vlak, nehledíc na to, že mají pleš, břicho a vysoký cholesterol; jejich konta či luxusní auta pohled na ně spraví. A mladí jsou ještě nevycválaní či najednou zjistí, že před vstupem do manželství nezkusili všechno…

Vzhledem k tomu, že v USA je mnoho lidí věřících, můžeme předpokládat, že pokud jde o statistiku, buď jsou opravdu uvědomělí a věrní – nebo lžou. A to z jednoduchého důvodu; podle domácích statistik má s románkem mimo legitimní vztah zkušenost pomalu polovina nás všech. A ještě navíc počítejme s těmi, kteří ji – podle plzákovského hesla: zatloukat, zatloukat, zatloukat – nepřiznají nikdy.

Jak se s nevěrou vyrovnat? Jak na ni zapomenout? Na to univerzální rada neexistuje. Oplácet stejným nic neřeší – našemu srdci to nepomůže… Pokud vám partner zahnul jen jednou a jaksi omylem, pak je nejlepší hodit to za hlavu. Ale jestliže to dělá opakovaně, pak to nejspíš nebude ten pravý, protože buď není něco v pořádku s ním, nebo s vaším vztahem…
Ale nejlepší ze všeho by bylo nikdy po ničem takovém nepátrat. Protože – a to víme všichni – skutečně platí: co oči nevidí, to srdce nebolí.